Kde by můj výzkum byl bez kroužkování!
::: Dvacet hodin letního času, starý třešňový sad poblíž rozpadající se vážní boudy. Síť vstrčena mezi šípky k proluce pod ovocnanem ::: Místo je v sektoru sadu nové, neznámé. Slyšel jsem v něm ale mistra zpívat posledně v noci, měl by být doma.
Pak odpovídá, odcházím stranou – a nic! Je mazaný. Jdu tedy zatím dokola po pastičkách a pak se vracím. Je v kapse úplně v kraji a jak jinak – s kroužkem. Ani hliník, ani slavík, žádný nemůže být zdejší. Situace, ne výjimečná, ale vzrušující. Bude se pátrat a vědomostní posun na spadnutí. Kroužek je z loňska, dostal jej časně v dubnu co starší dvou let. Po přímce vzdálenost 2935 metrů, kdy místem je lesík u Červenského rybníka. Ano, ten dříve z většiny vymýcený, jak jsme obdivovaly růžové kohoutky luční. K těm jsem zapomněl napsat, že – paměť krajiny ano, ale musí jít o segment neotrávený chemickými svinstvy, rezervoár nezatížený. Tam platí psané. My ale nyní řešíme přesídleného a k mé hlavě ztraceného slavíka.
Prohrál boj s domácím v části, kde se nekácelo a musel tak pryč. Na pařezu hnízdo nepostaví. Do třešňovky se musel uchýlit inkognito, lokalitu jsem nezaznamenal, až letos. Ze silnice se nezdá, ale chrám je to pod klenbou tuze pěkný. Takto by měl jednou vypadat Slavičí háj. Aby nebylo radosti za nehet, do sítě s večerem vlétla i samička. Urostlá, v letech, elegantní a bez kroužku. Od dnešního večera tak mají prstýnky oba. On tedy pořádně zašlý až načernalý, a to je prostor pro další odhalování záhad tady na stránce. Kontrolní odchyty vlaštovek nebo pěnic, případně rákosníků, značka je v plášti vyhlazena, ražba dál v barvě hliníku. U slavíků znám varianty obě – stejnobarevnou i proti tomu jdoucí dvoubarevnou. Prolisy jsou pak tmavé od hlíny, výrazné. Takový byl i retrap dnešní. Jak to, že stavy nejsou po značkách totožné? Proměna je to samozřejmě trvalá, jinak bych ji nediskutoval. Musí se dít na jedné či druhé straně od moře vliv dotýkané zeminy. U některého výrazně, u jiného nepatrně či vůbec. Vzpomínám na modráčky z bažin, kdy slatinné soli pokryly aluminium rezavou až slavičí barvou. Vzpomínám na slavíka čerstvě po příletu, snad první den, který měl kroužek omotaný zelenou řasou, kterou na hnízdišti pořídit nemohl.
Tak vidíte. I koukání do kroužku může mít zajímavostí pytel vrchovatý. Všechny načichlé dálkou. Není to parádní výhled pro mimopracovní čas?
