Měl jsem připraven komentář k dnešnímu odchytu třetího slavíka ze Slavičího háje, kdy o aktérovi opět víme dost. A opět jde o jedince „z noci“. Už to letní schytávání nabírá hmotnost žádaně výraznou. V poště však skončilo hlášení, k němuž se vztahuje nadpis a které si zanalyzujeme přednostně. Je totiž ohromné a kolegové v maďarském Sopronu zabodovali jaksepatří. A jestliže hledíme k jihovýchodu, musí se výsledek logicky vztahovat k slavíku tmavému. Četl jsem loni o jejich chytání na této cestě a teď takové překvapení!
Pojďme to ovšem vyložit i čtenářům neornitologickým, uchopit volněji.
..Běží pár hodin loňska už šestnáctý srpen, noc byla tahová. První ze dvou chycených slavíků tmavých, který se před pár měsíci někde narodil, dostává kroužek s dodatkem o místě – Slavičí háj.
Pak odlétá jako všichni podobní k Africe. Jihovýchodní tahovou cestou k Nilu a pořád dál. Ještě před koncem roku dorazí k místu hluboko pod rovníkem a přezimuje. Potom mu přijde, že třeba odletět zpátky, tak to udělá. Afrika s nutnými zastávkami konečně za zády, jižní Evropa taky, už možná myslí na místa, kde se narodil. Pod ním se táhnou do široka rákosové bažiny stepního Neziderského jezera a jako zastávka přijdou optimální. Je prvního máje, jedenáct dopoledne, když jej ze sítě vyplétá maďarský ornitolog, pravděpodobně v radosti. Tady by mohl příběh končit, ale nekončí, tedy končí jen pro onu chvíli. Jak se odečtený slavík ocitl z ruky na svobodě, může se přihodit ještě úplně cokoli. Držme mu palce, protože jsou to borci.
