Těm nahoře se nejspíš líbí. V jarní přehledné krajině pestrý biotop vyniká. Od teplých krajů putují ptáci druhů, které sotva jen domyslíme a může se stát… Najednou vidíte hosta, co domovem patří docela jinam a teprv se k němu přibližuje. V parku nám skáče po cestě i v uvláčeném poli a doplňuje síly. Kos horský. Ve správnou chvíli na správném místě? Kolik jen zajímavostí obloha nad hájem posílá dolů svačit a my tam zrovna nejsme. Představy z řetězu pouštím jednu za druhou. A znovu vdechuji ten úžasný rozměr ornitologie. Kam může horský pták letět? Přijde chvíle, kdy vymění obraz z rámu petrklíčů za horské lesní ticho, aby je radostným ohlasem poprvé pokrájel. Za dvacet tři minut se zvedl a odletěl ke Zvolínku a dál. Přijít v minutě čtyřiadvacáté, nikdo by o ničem nevěděl a park by mlčel. Mám taková setkání před očima pokaždé dlouho, neumí jít. Otázkami doprovázím zážitek a chci vědět víc. Třeba neletí do Krkonoš ale o mnoho dál. Třeba je teprve v půli své cesty. Pospíchá, to je jasné.
Máme tady momentku spíš jen pro detektivy. Kdo se ovšem po kopcích s tímto elegánem o bílém půlměsíci na hrudi setkal, na obrázku vše uhlídá.
Kos horský ve Slavičím háji? Od včerejška – jasně, proč ne?
