Není zase kdovíjak starý, je mu pět let. Asi podobně, jako je lidem padesát. Dost zkušeností, síly jen mírně za vrcholem, stále dost.
Ukazuje velmi výrazně, že badatelské nahlížení do jeho života mnoho neznamená, rozhodně hnízdiště drží a počítá s ním. Zde se opravdu nabízí využít výhody, že jde o kontrolní odchyt jedince, o kterém víme docela dost. Díky kroužku, zásluhou kroužkování. Kontrolní odchyt vedený specialistou nenahradí dodnes žádná jiná metoda. Mít možnost opakovaně jedince prohlédnout včetně tukových zásob, změřit a zvážit, to žádný přístroj nenabízí. Proto není v mém výzkumu využíváno ani barevného přídavného značení. Je totiž málo vědět, že jedinec se vrátil, důležité je znát – v jaké kondici.
Pojďme s ním na chvilku proti proudu času. Jeho času, času jeho života. Nejdřív se podívejme, kde se mohl dostat k rekordnímu příletu.
Nemyslím si, že časování odletu je jiné, než bývalo. Dle mého ptáci zrychlí na mezipřistáních v zastávkách. Některé mohou i vynechat, v klíčových pokrátí pobyt, zejména v poslední okolo moře. Tam už totiž vidí, co se na starém kontinentu jejich domoviny děje. Jaro chvátá, potravy nadbytek, letí se do připraveného. Je sice pravdou, že pokud nezrychlí později též samičky, on může přípravy natahovat. Studovat prostředí se všemi nebezpečími, hlídat široké hranice hnízdního okrsku. Přiletí samice dřív? Toť otázka. Pokud ano, míříme s podobnými „jary“ k dvojímu hnízdění za sezónu. To vše se brzy uvidí.
Diskutovaný slavík to s přílety umí, ale žádný nebyl takto svižný, rekordní. Mám před sebou jeho kompletní příběh a přesně toto jsou diamanty soustředěného výzkumu. Protože mi ovšem vědeckou váhu trošičku zlehčuje romantická duše, nemůžu nechtít za této situace, jak už jsem naznačil výše, vracet se s ním z Afriky domů. Kdy cestu zná, to zcela jistě. Považte stav, kdy Sahel přechází v opravdu tvrdou výzvu nad pískem. Když to tělo vydrží a hlava zmákne, ucítí slaný vzduch a uslyší moře. Přestože sil ubývá, náročnost překážek bude se snižovat a jakmile dorazí k horám, bude už jenom líp. Budou slavíci, kteří si i pro návrat podrží západní oblouk, budou ovšem také mazáci, kteří Pádskou nížinou a některou z jezerních rýh vletí mezi kopce. Není nepřekonatelné a vyplatí se. Za touto poslední větší překážkou už nic nebrání letět. A letos to vypadá podle hlášených dokladů z posledních dnů, že super podmínky nezlákaly jen slavíka od Klenice, ale pořádnou vlnu dalších. Rekordy padaly napříč republikou. Situace, kdy se usadí výhodné počasí k cestě, musela být opravdu mocně provokativní a dálkoví letci za to vzali. Najednou, snad přes noc, bylo všude krutihlavů, pěnic, větších budníčků (a že ti v našem parku příliš nebývají), v termice kroužili luňáci. Škoda, že noci, jako těch pár předchozích, člověk netrefí, vyplatilo by se nespat a spěchat pod oblohu. Dotknout tu melu.
Je-li tedy pravdou, že v parku nad kanálem za sjezdem k loukám se potkali po čase letitý černohlávek se zkušeným slavíkem, nemůže se člověk divit, že zní zpěvy podobné, jak již včera jsem napsal. Oba jsou kroužkovaní, oba stojí čerstvě ve dveřích a oba čeká (doufejme) úspěšný čas.
Je pro mne ohromnou ctí smět s kleštěmi a lupou načítat ptačí osudy. Růst o poznatky, divit se v úžasu. Člověk tak nějak věří, že kroužek na noze nevidí naposled, ale přijde-li stav ten doopravdy, víra byla jen balícím papírem daru darů.
