V odpoledni děravou oblohou si moje pracovní úsilí prohlíželo slunce. Ze Slavičího háje odtékala dál nadbytečná srážková voda – a pak jsem to uviděl! V místech, kde jindy až na jaře, normálně létala babočka kopřivová. Hledala květy mirabelek, brzy. Zahyne hned pozítří, až se příliv teplého proudění zasekne a rozpustí. Mně ale napověděla, že jsem se ve vší vážnosti dožil změny. Nikdy jsem podobné neviděl. Co bude dál?
Za cestou na rybníku jsou už delší dobu k vidění nepůvodní a nežádoucí husice nilské. V páru. Jsou tam obklopeny nepůvodními a nežádoucími nutriemi. Ještě že s podzimem pokapali nepůvodní a nežádoucí plzáci španělští. Nepůvodní a nežádoucí jsou tady všude kolem poukrývaná slunéčka asijská a až se k nám odshora od Zvolínku splaví nepůvodní a nežádoucí křídlatka japonská, bude tu jako v cizině. Pak už snad jenom sršni..
.. Ale kdepak. Třeba slavíci! Doufám, že přiletí z co největší části původní. Stařík od křižovatky by měl už cestu znát po zpaměti. Vrátí se snad i nějaká mladší naděje, co populaci jistí. Bývá tomu tak po celé studijní ploše Od Humprechtu k Jizeře. Mladí přilétají později, ovšem – pozor! V mém výzkumu snad úplně ve všem existují výjimky a platí i zde. Našli by se už mezi tisíci jarními ptáky nejméně dva mladí, kteří domů opravdu pospíchali. Až se mi rozečteným křídlům nechtělo věřit.
Je pátý leden, přijde šestý. Bylo by v archivu k rozkladu jedno hlášení obecného rákosníka. Z Česka, ale poctivé. O letci nelze s jistotou říci, že původ má v našem parku, obě data jsou už vysoko v létě. Ale třeba se s ním ještě setkám v roce zdejším, je-li hnízdičem místním. Za letních odchytů nočních slavíků se přichytí značné množství pěvců jiných, zde jsou to zejména rákosníci a pěnice. Biotop jim je z výšky sympatický, a oni i ony šlapou na brzdu. Já za kleštěmi naopak kvaltuji a kvaltuji.
Zde záblesk letních vzpomínek..
