Segment kalendářního roku, který mi více jak čtyřicet let provází život a plní z většiny volný čas.
Začíná v dubnu okolo desátého. Příroda už je dávno na nohou, ptactva v ní všemožného, ale slavíci se teprve chystají na přistání. I když pobudou čtyři měsíce jenom, doma jsou tady. A pro mne je to čas přísného vzdělávání i radosti. Prvního mít zas po tak dlouhé době v ruce!
Pak je těch „prvních“ ke stovce, už to člověku tolik nepřijde, pracuje se. Okouzlení poodstoupilo, rutina sytí hodiny odchytů. Uklidněnou hladinu rozčeří už jen neobvyklost. Třeba, když pod síťkou zatouchá překvapený hranostaj. Čas pokročil, slavičí samičky sedí na hnízdech, spousta keřů má květy dávno na zemi. Ale pozor! Jelikož černobílé není nic ani v slavičím světě, ještě slavíci přilétají a v ležérněji sledovaných lokalitách natropí pěkný zmatek. Jde v naprosté většině o mladé zpěváky, kteří se už většinou neuplatní. Tací začnou s pelicháním peří velice záhy. S patřičnou dávkou arogance by šlo i prohlásit, že domů přilétli přepelichat. Oni i zazpívají, květen ale odbíhá k podletí a proto zpěvníky za moc nestojí. Jinde se ovšem hnízdí, začíná krmit a brzy vyvádět. Slavičí rok se rozkročil nad Klenicí a drží v obrátkách. Jestliže přílety kalendář rozházely, úspěch či neúspěch v pokusu hnízdit ztropí podobné. Tím se pozorovateli chaos před očima znásobil, a tak už zůstane. Kde se predaci podařilo přežít či zpod žacího stroje včas vyskočit, tam se jde do hnízdění náhradního. Pozor, neplést s produkty víceženství, které jsou po krajině rovněž k vidění, kde však lze rozpoznat kompletní/úplnou snůšku. Opravné pokusy nikdy již takové nedosáhnou, vajíček bývá méně.
A pak se pelichá. Rozměr nemenší od hnízdění. Mladí změní sektory opeření, staří se převléknou komplet. Málokým tehdy popsané pelichání adultů mne svého času natolik oslovilo, že jsem jej sledoval půl druhé desítky let. Emoce nad poznatky, kterak mnohé je od předpokladů jinak, mohu přirovnat snad jen k nočnímu chytání současnosti. Pole ve svých časech neoraná, objevy plynou sobě na dohled.
Je přepelicháno. Kopřivy badateli přerostly přes hlavu, v zemi jsou škvíry jak v poštovní schránce. Slunce drží dny málem beze spánku, první dálkaři loví v torničkách po kompasu. Slavičí rok vaří z vody, který z ptáků hybridní či zůstal lichým, může startovat! V tu dobu mláďata potulkou nad krajem pod rouškou tmy začínají vířit, pro borce nejsmělejší odlet už začal. Neví úplně, že do Afriky – a přeci doletí. Stejně tak, jako se jednoho dne po čase připomene domov.
A zas je duben. Měsíc chytačova nepokoje. Týden je pryč, začíná druhý… a já už tolik let moc dobře vím, že něco se stane. Zařinčí budík a s kartičkou v ruce proletím vrátnicí za úspěšným splněním plánu.
