Ne, nedá se říci, že by slavíci byli v zbarvení obyčejní, chce to jen mít je rád a pořádně se dívat.
Mluvit o barvách lze zejména v novém šatu, tedy po přepelichání v poslední fázi léta. Mladí se přeměnili výrazně, staří v mezích možného. V posledních letech se již umíme k těmto obrazům dostat, přiblížit. A hned vidíme – modráček je jiný, než v staré knížce od mistra Svolinského, slavík uherský je podobně jinde od zažitého obrazu, obecní slavíci? Ti jsou k nepoznání. Jsou to nádherná setkávání a kdo letnímu chytání takových podob propadne, bude chtít džbánek dolít.
U slavíka tmavého je variabilita zbarvení taková, že se mu vyrovnat může snad jenom modrák. U toho rovněž dva stejné jedince nikdy nenajdeme. Díváte se do ruky podobně?
Slavík tmavý – a opravdu jedno, zda mladý či starý – může mít spodinu těla od zobáku po břicho silně variabilní. Od tmavého žilkování někdy vyvedeného až v jehličkách, až po – v podkresu temných obláčků – skvrnění bez ostrých kontur. Proto se druhu mezi ptáčníky říkalo „černý slavík“. Posledně zmínění působí opravdu velice kalně. Takového i pátrač s dalekohledem ve sklech pozná a dovede zapsat. Zbylé pak už spíše jen podle hlasu. Tam je to po jistotě a třeba ujistit, že slavíci se tu a tam opravdu podružným slovníkem projeví. Zvláště, je-li poblíž nějaké nebezpečí.
Všude se zapomíná na křížence a jako znalec problematiky hlasitě varuji: Hybridních slavíků je v přírodě výrazně více, než lze pomyslet. Nejkrásnější jsou přímí potomci z párů, kde snůšku zakládal slavík tmavý. To jsou ti kontrastní slavíci s nápadnými znaky pro odlišení v ruce. Hůře je při kleštích za situace, kdy matkou je slavík obecný a vůbec nejhůře, máme-li odhalit křížení následné, tedy zpětné. Zde již bez možnosti laboratorního otestování kloužeme po výrazně tenkém ledu, jde vždy o nepotvrzenou domněnku. Přestože i podobní ptáci v přírodě jsou. Jestliže proměnlivost slavila u modráčků a slavíků hnědých, kříženci jsou mistry kombinací znaků. Dokáží na sebe ovšem upozornit často i hlasem hned po chycení, kdy výraz úleku nepatří slavíku obecnému. Na tomto místě se nejvíce sluší napsat, že právě hybridní slavíci jsou zlatým hřebem kroužkovacího zaměření. Z hlavy se vzešlým přehříváním závitů kouří, foťák má napilno. A lány vzpomínek se začínají zelenat vskutku výrazné. Tam by ale nemělo končit odchytávání slavíků pro vědecký účel! Už jsem to v podstatě napsal v konci oné věty. Začíná přemýšlení. Hledání souvislostí, fascinace a srůstání s tématem, okřikování úžasu. Jak je to všechno jen možné?! Taková selhávání..
P.S.: Kdo si najde čas, večer sem pověsím nějakého reprezentanta, ať to tu na konci roku není tak suché. Vybírat je z čeho.
Modráčci jsou v parku chytání často
„Černý slavík“
Slavík tmavý pouze s žilkováním peří
Slavík, který má od každého druhu kabátu kus
