Období, kdy jsem jezdil na konci léta do hor číhat pod světlo, byly důležité. I když se tolik nevědělo a mnohé koupalo v chybách, vážím si příležitosti. Hory jsou učitelem dobrým.
V Jeseníkách, které byly u mne příležitostí poslední, s námi na světlo chytal křižák. On tedy nic nepouštěl zpátky na svobodu a za světlo neplatil, společníkem byl však dochvilným.
Jakmile se setmělo, stával jsem za reflektorem a proháněl v hlavě závity. Ať třeba ptáci nebyli. Když jednou zas takhle „nebyli“, výkonnou lampu jsme napřeli nad hlavy. Ptáci tam byli.
Bez „hraní“ má světlo smysl jen za ztemnělých stavů, nejlépe v mlze. Potom lze uvidět věci, které třeba už nikdy. Měl jsem na podobné „záclony“ šťastný kalendář a přál si vidět slavíky opravdu v tahu. Když nebyl v síti za noci, byl tam ráno. I s tukem pro zapsání (23.8.2012).
Bez hraní by člověk byl v místech spíš na dovolené, s playbackem z něj byl sběrač. Ptáci, stažení z noci většinou na sklonku tahové etapy, posedají v okolí klidně i do borůvčí (v horách je metr vysoké). Vše ostatní už je do puntíku shodné s chováním kdekoli po nížinách, kde se k odchytu hraje. V poměrně krátkém čase mezi nocí a dnem provizorně usazení migranti přeletují do pozic s očekávanou potravní nabídkou a možností odpočinku. Tam se někdy až neviditelně a s minimem pohybu zdrží buď chvíli, nebo třeba i do večera, před navázáním cesty. Za určitých stavů prodlí i déle.
Při ohromných součtech označených jedinců se nedaří pořizovat meziroční potvrzení stejných cest. Hlavním důvodem je nejspíš skutečnost, že české hory nejsou výraznou bariérou letcům a ti je překonávají kdekoli, často se značnou výškovou rezervou. Průsmyky využívají a hledají ptáci, kteří reliéf kopírují, typickými představiteli jsou pěnkavy, sýkory, nebo křepelky.
Nemenším námětem k přemýšlení jsou horské zástihy migrujícího hmyzu či netopýrů.
