Večerní dochytávka už sama byla úspěšná, ale noc měla být jednou z nezapomenutelných. Slavíci za takových létají všude, do sítí přilétají, jiní je opouští. Na čihadle Slavičí háj se hrají pouze slavíci a vzešlé divadlo tak bývá jednodruhové. Ostatním zlákaným ptákům patří čas pozdější.
Je-li člověk obsluhou osamocen, platí sice stále, že vše je nezapomenutelné, jde ovšem o pořádný kvapík. Obzvláště, když počasí je odborníky posychrované ráno pouze na dvě hodinky.
Že může být přítomen ve výběru už slavík tmavý, u sítí se zpravidla nepozná. Z čekacích boxů se ale ozývá odlišný ptačí hlas.
Chytili se dva, starý a mladý. Dostali po kroužku a pak už si je prostředí vyžádalo zpět. Tam vpadli neslyšně a „nikdy tady nebyli“.
Budu se dlouho ohlížet a rekapitulovat průběh zátahu. Člověk se z prošlého naučí ještě dodatečně, nášupem. A může i porovnávat s roky předchozími. Letošní první zástih slavíků tmavých sedí na den s předloňskem i sezónou předchozí. V roce 22 prolétli později.
