První vynucená přestávka. Pro region je na dnešní noc voda na všech webech, které s počasím nakládají. Běžel výživný čas a několik hledání posunul za nejbližší roh. Tam se blaženě rozhlížím do nového prostoru a úkoluji, co dál.
Bažantí slípka u nás v travinách vyvedla mladé a příjemné dívat se, jak pracuje s taktikou. Jen aby obstála, až se objeví liška. Letos jsem ji ještě nanasvítil v noci, ale přijde.
Když nejsem pod sítěmi, i tak myslím na téma v peří. Člověka si to vezme a zavěsí. Myslím na slavíka s hlínou na noze, v kámen vysušenou. Odkud s ní přiletěl? Myslím, že bych neprohádal – odněkud z kukuřice, když lilo. V kukuřičných lánech hmyzožravci fungují spolehlivě. Slavíky nevyjímaje. Noční ptáci z oblohy jsou ochotni do ní posedat, není-li na výběr jinak. Slavičí prst běháku byl tak pevně obalen, že bylo těžké písčitojílový problém prsty rozemnout. Nešlo o žádné usazeniny potočních niv, materiál byl z degradovaných polí. Zažil jsem podobné problémy v letech, kdy jsem se věnoval hnízdícím břehulím. Mladí ptáci z nor měli nohy jak rosnička. Drápy nikde. Tam šlo ale i o podíl trusu v norách a průplach dešťovou vodou. Některé při prvním výletu byly tak obalené a rýdováky též, že káně vysedávala na hraně lomu a z haldy na haldu obtížně přeletující ptáky lovila. Problém u ptáků vyřešil déšť, u pochytaných já osobně. Slavíka ale déšť nějak nepotkal, nebo nevím.
Zvlhlým sítím vyhovuje mírný vánek. Jemně vyfouknuté kapsy chytají výborně, zejména u těžších sítí ze silnějšího pletiva. A přeci se slavík nezaplete, nezamotá. Jejich vybírání by mělo být svižné, dokáží vyskočit i s „dvacítek“ ok a kapes hlubokých.
Teď. Teď už se na severním západě – přes sever pravý – až po severovýchod, chystají na cestu tamní slavíci tmaví. Odletí z vrbin a napřou k Africe. Je kolosální jejich migrace k Nilu. Slavík tmavý je jiný od rezavého, jak jiný je zelený rákosník od hnědého. I zimovišti, které drží stejně jak oba rákosníci. A zbylí dva slavíci, ti mají zimoviště rovněž odlišná: modrák bělohvězdý – a ten, s hvězdou okrovou. Pozoruhodné. Nevím, že by postřeh někdo takto proti sobě postavil.
Svět slavíků je lakomý ke kroužkovatelům. Jen modrák z bažin je v něm výjimkou. Sám u něj výsledků několik mám. Po Evropě je prostě nachytat umí. Kdyby se podařilo namotivovat lidi po starém kontinentu a navodit styl chytání, slavík obecný by tak tajemný nebyl. Táhne ovšem docela jinak než nížinní modráčci. Místy, kde spíš se nelíčí. Za ranního rozbřesku v nich přeletí na plac obživy, kde splyne, navečer jako duch zmizí.
Slavíci! Stále víc otazníků, než vědeckých jistot.
