Jakmile se to hodí, jsem v parku. Sednu k hladině, která za veder mívá strach a pozoruji světy. Prolínání prostředí. Kolem všude již posečeno, naše prostředí tedy víc láká. Nepočítám ptačí druhy na záletu, takových by se našlo, třeba nyní včelojed. Je ale krásné dívat se na něj ve vzduchu v plném slunci, jak zvládá prohledávání krajiny dole pod sebou. Dál sem pravidelně létají dva černí čápi a luňák červený. Káně hnízdí nedaleko, zaletují sem poštolky. A pak jsou ptačí obyvatelé domácí, kterých též není málo. Konečně se objevil i lejsek šedý, ťuhýci už jsou nejspíše kompletní. Ty je obzvláště zábavné pozorovat. V tuto dobu je všude dost velkého hmyzu, toť pro ně důležité.
Na inventuru pořád nemám čas, abych třeba spočítal, kolik párů ťuhýků u nás vlastně je. Jestli jsou jenom dva, nebo čtyři. Po chmýří pampelišek létají konopky. Máme je přítomny pro biotop za cestou, prostor výsypek. Odtud bychom mohli připsat zvonohlíka, rehky domácí i bílého konipase. Není ale každé bilancování v radosti. Ztratily se prve upozorňované čejky, skřivanům lehly louky. Jak to zvládají, nevím.
Když vidím okres vysečený nakrátko, málem až, kde všude lze technikou dosáhnout, možná už chápu prvorepublikový propad slavičí populace. Pořád pro něj nemáme vysvětlení, třeba to bylo úhledností míst, lidmi opečovávaných. Socialismus začal v krajině klopýtat a jeho soumrak už byl k slavíkům požehnáním. Stav dobíhal ještě řadu let v kapitalismu, nyní už rumiště znovu provokují. Kde ještě příhodnost převládá, jsou křoviny okolo silnic. Ne železnic, silnic. Ovšem, tam bychom zvířata lákat snad ani neměli. Kdo kolem asfaltek chodí, hrůzu určitě zná. Provoz se zmnohonásobil, a to i na cestách tříd nižších. Jde o problém, který se neřeší, spíše se požáry ještě podněcují. Výsadbami zeleně na půdorysu protilehlém. To je ten největší zabiják zvířat – a buď to celé opravdu nikdo nevidí, nebo je to fuk. Slavíci, vidí-li přes cestu šanci na potravu mladým, letí tam úplně vždy. A nikdy letem alespoň polovysokým, vždy pro ně příznačně přízemním. A jejich potomstvo? U nich vše probíhá o pár dnů později stejně. Nesázejme zeleň takto idiotsky! Je to krok proradný podobně, jak domy „vpité“ do zahrad luxusním zrcadlením fasád. Našel z vás někdo už odvahu, jít v tato jatka s tužkou a zápisníkem?
Začal jsem Slavičím hájem a skončil na porážce. Úplně jsem to nechtěl.
