Všechno si po cestě schovávám. I tu sbírku nálepek. Dnes děti ani neví, jak sirky vypadaly. Obrázky doprovázely dobu i režimy, co časem šly. Kdo vládl, tomu pochlebovaly. Byly i kapitalistické, často nádherné na voskovaném papíře. Několik kolekcí mám o přírodě (i z pravěku), zvířecí mi byly určitě nejblíž. Proč to tady říkám, když venku čerstvě přistává ptačí jaro? Protože to prostě souvisí..
Hledával jsem po smetištích, za hospodou v popelišti, ale hlavně v sběrně starého papíru. Tam šlo získat i celé aršíky za odměnu. Krabičky byly zprvu dřevěné a když se sirkám začalo říkat zápalky podobně, jako hasičům požárníci, dřevo nahradil karton. Namočit do teplé vody a u kamen opatrně usušit. Ještě dnes vůni jejich lepidla a provařeného modře zubatého obalu cítím. Ale ani teď nejsme u významu nadpisu. Teprve přijde.
Trpělivě jsem čekával až se mi podaří poslední obrázky dohonit do série. Pak měla shromažďovací radost opravdový svátek. Nemám mnohé série dokončeny, tak to ale v sběratelství chodí. Ten příběh mne ovšem vede životem po stejných kolejích. I se slavíky to totiž je stejné. Snažím se, hledám, věřím, že „poslední kousky“ jednou doplním. „Zavoní lepidlo“ a zjeví se radost. Vlastně už je, teď z nedávna. To jsem se už znovu zavíral do ohmataných přeshraničních textů a najednou nález! (Vím, že téma podobné nedávno bylo, ale teď běží docela nová vlna). Vidím tam chybu – tak přeci tam je!! Musela být, pořád to nehrálo. Navíc je z těch, co se rády množí. Nejdřív spěchám do archívu, pak přeskakuji z fotky na fotku a končím v seznamu kontrolních odchytů. Mám to! Po tolika letech jsem problém našel. Všechno se propojilo, otazníky seskákaly až někam pod schody. Cesta k rozpoznání volná. Stanu o fous chytřejší. A hned se vracím i k českému slavičímu roku a testuji novou šablonu. Najednou výpočty sedí. Přílety – hnízdění – vyvádění – a pelichání. Na konci toho prázdninoví ptáci na odletu ve stavu, v jakém jsou. Nadřel jsem se na ty objevy, ale konečně mám jasno. Práce však nekončí a hledání mne znovu už pobízí ze židle. I kárá trošičku za rozesněnost, protože za zastávkou už svižně pokládá koleje nové, dávno objednané.
Poznámka: Měli jsme dnes probrati hrdelní proužek tmavých slavíků, téma opravdu neskutečné a přehlížené. Už jej nestihneme. Probereme snad v létě.
A ještě poděkování kroužku bousovských ochránců za úklid Slavičího háje a okolí.
