Jel jsem na práci, i přemýšlet o dnešním svátku. Dívat se zpátky do těch podpálených dnů a snažit se z došlého nezpanikařit. Byl jsem naivní, už se to snad konečně poslední dobou lepší, přežil jsem to.
Hájem táhnou kvíčaly a skupinky sýkor. Sýkory poctivě od severu k jihu. Čekají na sebe, obživují se po větvích, koňadry s modřinkami.
V keřích jsou stará hnízda ťuhýků.
U cesty jsem našel i slavičí. Nehledal jsem jej v čase hnízdění, počkal si, až budou mladí rozběhlí a pak chytal sklopkou. Je to nejlepší metoda, kterou mohu doporučit. Odpadá totiž i kontrola kroužkovanců v hnízdě nahlížením. Použité hnízdo je správně na stranu vyváhnuté, to svědčí o úspěchu vyvedení, vylučuje predaci. Ptáci, hnízdící na zemi, to opravdu nemají snadné.
Ještě dokvétají srdnaté kytky, než napadá sníh. Už na ně ale nic nepřilétá, je kolem chladno, provlhlo. Vyhledávám si o podzimech podobně emotivní chvilky.
Sázíme duby, jsou to skvělé stromy. Takhle pak vypadají. Tento je v sektoru slavičího pelichaniště vzadu.
Rostou docela rychle, habitem opravdu pěkné. A mnozí drží frajersky listy přes zimu, to se mi na nich líbí. Šustí jím a já tomu naslouchám, jako tenkrát v dubovém lese. Mimochodem – ta knížka je sice dávno rozebrána, ale kdo by ji sháněl, Infocentrum Dolní Bousov umí nějakou ještě vyčarovat.
Klečím na zemi, pod sebou klekátko z polstrované židle, přihrabuji hlínu ke kmínkům a nasávám vůni hajního přízemí. Červenky už severním živým plotem cestují dokonale. Podrost už ukazuje dno bez trávy a přesně tihle ptáci to vidí. Už to musí být i na slavíka, to jeho očima nejde nevidět. Kolega (zahradník) si dělá radosti a sází dřeviny, co se mu líbí. Staré odrůdy zachraňuje, prý už nikde skoro nejsou. Byl dobrý rok skoro na všechno po krajině. Vody, té by asi mělo být o dvě tři šplouchnutí v jezírku víc, ale zem tady na jílech navlhlá je. Chodím prostředím pod keři a vím úplně přesně, kde jsou slavičí zákoutí. O něčem podobném se mi ani nesnilo – mít kousek krajiny pro nápady. Těch metrů je myslím tak akorát, práce žádají vrchovatě. Je ale relaxem, mohl bych si k ní i lehnout – a taky to udělám. Jen co dorazí jaro a půda po parku vyschne.
