Už to tu bude slabší

Žádné komentáře u textu s názvem Už to tu bude slabší

Tak už to chodí. Je to jako pohled do vymlácených polí. Oči z toho bolí a člověk už příliš čekat nemůže.

Pro vás, kteří jste po sezóně ještě neodešli, nabízím možnost být spolu se mnou kroužkovatelem co dosušil sítě, kosti poskládal do křesla a čeká, jestli se nějaký kroužek odněkud připomene. Ptáci mají křídla a ta je nutí se hýbat. Že se hýbají i ti mnou okroužkovaní, připravím v detailu na příště, až hlášení přijde. Nyní víme všichni úplně stejně. Víme jen, že dotazovaným kroužkem je ten, který dostal ledňáček tady ze zahrady. Když se na jaře objevil „dočistit“ jezírko od nabídky, kterou nemohl shora absolutně vidět. Poznamenáno máme ještě, že jde o samičku.

Bylo tenkrát půl páté z odpoledne a tři minuty, když jsem ji pouštěl nad domy pryč.

Na kachlovkách společně louhujeme rudé šípky zahříváním, posbírali jsme je nedávno. Bude to čaj silně zážitkový, plný céček, s příchutí české krajiny. A už by šel nalévat, barvu má přenádhernou. Odkud může ten ledňáček může pocházet? Jak se mohl objevit uprostřed aglomerace? A odkud nám jej ve finále nahlásí? Tohle mám na ornitologii moc rád. A až budeme vědět alespoň na poslední otázku odpověď, můžeme sednout ku čaji zas. Pustit se do toho málem až vědecky. Podívat se, co ledňáčci pod naším tlakem jsou nuceni o sobě vypovědět. Zatím si přejme, ať ten zpětný zástih – půjde-li to – není pro dubnového návštěvníka naší zahrady posledním možným. Třeba jej někdo odečetl z fotky, třeba chytil sítí na ptáky. Pak bude mi jedno, jestli to bylo jen za humny, nebo z delt jihoevropských řek. Uvidíme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.