Znám to samozřejmě z předchozích let, jakmile prázdniny odejdou, park se docela přenastaví. A nejen co týče se ptáků, jiným je i jinak.
Pro září nechávám místo na jeden odchyt, který by měl ukázat slavíky za odletem. Vybral jsem noc, jakých zbytek roku už mnoho nenabídne, bylo teplo a sucho. Vítr přišel se setměním, ale k půlnoci z parku odešel. Zamotal do válce skasané noční sítě, dal si záležet. Nebyl malý, hrušky se nad autem houpaly jaksepatří. Tentokrát bylo v Slavičím háji zvečera netopýrů, i velkých, někteří dokonce ve výšce byli vidět jak loví už odpoledne. Chytila se pěnice černohlavá a tradičně ťuhýk.
V noci o první kontrole ale nikde nic. V druhé na pátou už velký rákosník a dvě pěnice slavíkové. Bylo znát, že tah běží.
Se slavíkem jsem nepočítal, ale za ranního pološera podivný objekt mezi sítěmi proletěl. Pěnice to nebyla žádná, tak nelétají. A přeci jsem se později uklidnil, že o slavíka nešlo. Nakonec jsem měl v čekacích boxech dva. Obecné. Hubení až hrůza! Co je tohle za ptáky, divil jsem se už na konci srpna. Myslím, že jsou tak nějak stále středočeští, jen změna metabolismu je dosud nepotkala.
Tací se kdysi chytávali na bezinkách, kde bylo keřů dost pohromadě. Třeba na Staré Studénce. Sítí, a nebo sklopkou dole na zemi. Dnes noční lákání nahradí spolehlivě všechno bývalé chození po krajině, stačí vybrat si čihadlo a po nocích líčit a hrát.
Dobře jsem vybral pro poslední natažení. Rákosník velký z noci je úplnou klasikou. Dalo by se na něho vsadit. V tuto dobu se jedná už o mladé ptáky, staří (protože doma nepelichají) jsou už pryč.
Slavičí háj je už jiný. A taky polámaný.
Některým nestačí narvat si dužnin, poškodí celé stromy. Česko za kulturností z hnojiště socialismu nikdy nevyleze. Jenom žasneme po Skandinávii nad přichystanými obýváky v krajině pro ty, co přijdou až zítra. Sny si však schovejme pro snář.
