Známá věc, jakmile do kotle spadne vodní tříšť, je kolem spousta dřiny a výsledek za moc nestojí. Kapsy třeba sklepávat každou chvíli, mokrá síťovina lepí, ptáci k zemi nechtějí. Přistanou si jinde.
Večer na dochytávce slavík nebyl, ani být nemohl, den předtím byla nula. Dva mladí ťuhýci byli k okroužkování, chytají se až s tmou, když do poslední chvíle loví v loukách. Je to pak kroužkování narychlo, aby ještě odletěli spát.
Pak se ukázali mezi místními „ušatci“ i tažní netopýři rezaví a to byl poplach k sesoukání osnov. Park je krásný, když usíná. Znám ty fáze už dopodrobna + nějaké to překvapení vždycky „z pod pultu“.
Večer to na mlhu nevypadalo, po půlnoci začala. A byla tentokrát okolo Klenice pořádná. Nevěřil jsem, že něco v sítích bude. Ale bylo. Vlaštovka! Neuvěřitelně, mezi jednou a třetí se za mlhy vydala asi za přehrávkami. Hráli ze třech míst tři slavíci, možná v modrákovi slyšela něco z repertoáru „od nich“. Nevím přesně, ale mám pocit, že vlaštovky v pokročilé fázi tahu už umí též přejít do noci. Na každý pád jsem byl překvapen. Navíc je to pták velmi zvláštní.
Pak šlo už dávno rozednívání, vybral jsem cvrčilku zelenou a dál přešlapoval v mlze. V horách by to bylo k uvítání, tady dole k vzteku. Vzadu kolem hlavní lajny se pták figury slavíka na čtyřikrát dobývá do sítě až to vzdal. To mě vždycky může sklátit vztek. Je tam nalevo ale stará anglická pěvčí síť představená, co je potichu. Jestli couvl víc, mohl by ji trefit. A trefil. Ještě nevím o koho jde, ale radost už mám. Bude čestný úspěch, odchyty budou končit. A za mlhy se počítá 2x. No jo, jenže on je ten slavík výrazně jiný. Křížencem, a to hned přímým. Letos je takový první. Občas se tyto svátky dějí. Není úplně pro atlas, není mohutný, jak bývají. Viděl bych, že matkou je megarhynchos, geny samiček v mixu převáží. Dívám se na něj, fotím si znaky a žasnu.
Je toho pro hlavu najednou moc. Jednak – krásný opeřenec, a pak taky – to štěstí. To už tady je však velebeno málem v každém vstupu.
Sítě sbírám zmáchané, těším se tedy (ještě) na večer.
