Je jen několik konstelací, kdy u toho „břehu“ můžu sedět. Ono se to totiž povede zřídka a pak většinou na místech příhodnějších. Ale i v nížině na to máme, jenom je potřeba vydržet – a hlavně – hledat.
Je navečer kdy táhne na pětadvacátého, a to už slavíci musí jít, kdyby čert na koze jezdil. – Tak jistě, oni jdou, nejsem hloupý (nějak se k Africe dostat musí), ale souběhy okolností nejsou příhodné k podílení se na velkém ptačím divadle.
Večer je zvláštní, napříč loukou v rohu, spíš daleko za ním, uhodila bouřka. Někde na východě. Ale vidím ji, bude mocná. Líčím, trvá to hodinu a pak rychle hraji k dochytávce. Slunce je totiž už pořádně rozespalé. V pohodě. Nic tu není, park je od slavíků čistý, to jsem potřeboval znát. Posledně byl tah a chytli se při něm tři šílení rezaví netopýři (tažný druh), nevídám je tu. Měl jsem co dělat, aby byly ze sítě pryč bez újmy na pletivu. Zuby mají pořádné, jde o jeden z větších druhů letounů Česka.
Je bezvětří. Tady ano, tady se nic neděje. Kecají, mlha nebude, jako nebyla včera. Noc se docela prohřála i tady v mrazové kotlině kousek od Zvolínku. Posledně se chytla stará kvíčala, šla o kus dál nocovat. Zdržel jsem ji dvě minuty od rozestlaného rákosí kolem ovocnanů. Dnes se za polotmy zachytil ťuhýk, to oni dělají, krom slavíků bývají posledními. Ještě v travinách dolovují velký hmyz. Pak sesoukávám, balím produkci a mizím v autě – taky rozestlaném. Jsou ty řetězové odchyty náročné na všechno, ovšem – nebudu-li je dělat, nic se nedovím. A řeku, kdyby náhodou tekla, neuvidím.
Není pravidlem, že první kontrola po půlnoci napoví o budoucím. Prázdná, sítě mi ale připadly, že něco tuší. Viděly tmou dál za obzor. I když tma byla opravdová, to tedy. Měsíc zkoušel rozhýbat ochablé nohy, nešlo mu to. Já ho ale nepotřeboval a ptáci v podstatě taky ne. Mýty. Druhá kontrola je jiná a, i když Slavičí háj potutelně dál mlčí, něco přichází…
Byli čtyři, noc jich krajem ovšem musela převést požehnaně. Neumíme být úspěšnější z řady důvodů.
Všichni byli tmaví a jen jediný z nich mlád na první cestě. Vyšlo několik ověření pro určovací klíč, vyšlo zachytání. Táhli totiž ptáci i jiní a vybarvený chřástal, co v lukách uviděl jezírko, odchyt vyšperkoval.
O velkých tazích víme jen málo. Oslím můstkem by šlo doložit, že je-li tah opravdu pořádný a stoly rozpitě poloprázdné, vědět taky moc nebudeme. Ale tady jde o ptačí řeku, která – jak vidět – umí se vyformovat i po nížinách, nejen v sedlech hraničních hor. Jen nám ji noc příliš nehodlá ukazovat. Klíč ten už pár roků držím a u dveří testovaných trpělivý jsem. Ono to občas totiž vyjde za odměnu, klíč nadzvedne západku a…
