O poznání, které má mezery

Žádné komentáře u textu s názvem O poznání, které má mezery

Napíšu věc, která může zkušenějším v ornitologii přivodit úsměv. Zvolíte si druh k prozkoumání a neobsáhnete jej za desítky let. Je to tak. Je to jako s tím jezírkem v parku, kde bere tolik vody, když povrchová do něho podle mne tak mocně přitéct nemůže? A spad na metr čtvereční hladinu takto nenavýší. Nejspíš se děje něco pod zemí, krajinu neznám.

Slavíci. Hodně střípků už jsem do celku poslepoval. Některé musel vyměnit, přehodit jinam, byl jsem v pokusu předešlém dost naivní. Dnes se mi výsledek docela líbí, ale mezery – ty ještě má.

Za pár dnů budu jednu řešit a možná obtížný střípek ani letos ještě nepřiřadím. Letní noční slavíci – co vše se kolem nich děje. Poctivě nalovené indicie vážím, propojuji, sháním informace zvenčí od lidí. Vymyslel jsem kdysi Český slavičí rok. Obálku pro pobyt krále zpěváků u nás. Přestože se mi líbí pořád, asi jsem – jak to tak bývá – nedocenil rozměr obratu. Lze totiž málem přesně stanovit během jejich pobytu v západním palearktu činnost, kterou v tom kterém (úzce vymezeném) časovém výměru dělají. Tak třeba nyní: ptačí rodiče nechme při žáru léta pelichat, posviťme na jejich potomstvo. To je panečku téma! Rozměr této věkové slavičí kategorie je značný a převážně neznámý. A letos se vejde díky úspěchu v hnízdění ještě do užšího vřazení. Teď mladí natahují oddálení rodnému hnízdu, už bez rodičů, ukládají a ukládají. Ukládají víc, než si myslíme. Myslím si já.

A pak se stane něco, proč bude dobré za nocí příliš nespat a nachystat se. Po zbytek školních prázdnin.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.