Mohly by ještě snad kvést, ale ony už padají dolů naklované.
Krev cáká z pobodaných těl na asfaltovou střechu, slunce se vměšuje do události, slavíci za vsí vyskakují z hnízd..
Počtyřicáté mám obraz před sebou, jak kropenatá mláďata bojí se zakřičet na rodiče. Postávám totiž už zase nedaleko. A půjde to nyní jako po másle. Slavičí rok se zlomí a znovu nad proměnou zůstanu v křeči. Budu se bát, že dny odsprintují. Zbývající.
