Jak mne pohltil smutek

Žádné komentáře u textu s názvem Jak mne pohltil smutek

Ta práce by mne i bavila jako všechny předešlé, při kterých jsme s dílnou mohli být. Jenže tenhle pomník stával při úvozové cestě v lukách! Starý muž je sice rád za nový na rozvalinách původních základů, vzpomíná přitom na tenkrát, kdy v botách po bratrovi okolo chodil. Kosmonosy a Mladou Boleslav dělila příroda, teď vidím pod střechu za pokladnu a taky po parkovišti. Nerozumím odkazu v medailonu, ani mne nezajímá, rozumím krajině, a kdyby tady ta louka mohla být, viděli by mne klečet. Dostal jsem najednou strach.

Balíme věci a nedělí padáme z žhnoucího města. Zítra musím jít chytat. Pojedu za slavíky a před jejich domovy postojím v nejistotě. Není mi to jedno, opravdu není. A přitom bych se měl radovat, dostanu zaplaceno.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *