Za pár hodin budeme do kamene vkládat nerezavějící železo. Básníkovi této krajiny – panu učiteli J. Brožovi. Načasovali správně onu chvíli.
Ukoval jsem skřivana pro ten cíl, požádán. Básník se často právě k němu pasoval a tak blok kamene drobnost „málemstříbrnou“ ponese, spolu s podstatným vpravo vedle.
Chtěl jsem přidat víc vět pro čas, který právě básníci nechtěli minout. A nemusí člověk slovotepcem být, může třeba jen očima obracet listy po krajinách. Ušima utvrzovat se o kráse představovaného, srdcem vše nasbírané sobě uchovat.
Příroda je školou, kterou jsem nedostudoval. Nejde to. Sotva by člověk pomyslel na poslední zvonku zazvonění, ono se nekoná. Člověk nepropadá, opakovat však bude! Bez pošklebků, bez politování.
Ročníky krásné a konce nedovidět. Naštěstí..
