Místa neúspěchu

Žádné komentáře u textu s názvem Místa neúspěchu

Jestli jsem někam s výzkumem došel, pak cesta nebyla obvyklá. Nejsem vědec, nedoputoval jsem na úroveň vědecky. Moje nakládání s tématem je odlišné tak, že o tom nedovedu snad ani napsat. Jsou to prostě hromady a fůry hodin, ve kterých přicházím před zadání, nechávám se jím inspirovat a následně v sobě zrát. Výhoda je nasnadě, jde o proces skoro až nepřetržitý, a tak nedovedu říct, kolik tisíců hodin jsem slavíkům věnoval, lépe mluvit o letech čtyřiceti.

Příští rok začnu pátou desítku, bude poslední a v mnohém pozměněná. Stejný však zůstane způsob, neumím pracovat jinak. Je to tak trochu po kovářsku, kdy problémy prostě provokují. A že jich u slavíků je – jenom ty, o kterých vím. Třeba hustota populace v Česku uváděná. Až si dohledáte její výměr, přidejte si k tomu informaci tuto: Tisíc zpívajících samců je jenom v mém zájmovém území. A to se stavy začaly mírně propadat.

Ale k dnešnímu nadpisu – vracím se do Orlického Záhoří. Jedu si sice stoupnout před lidi s obrázky, ale budu tam znovu týrat hlavu nad zdvojenou prohrou při hledání tehdy pelichajícího slavíka tmavého. Kde byly chyby? Znovu se chci dívat na prostředí okolo stružky u volejbalového hřiště, jež se o kus níž vlévá do Orlice. Znovu se budu ptát: Proč tady? Kvůli čemu? Co chtěl ten moment říct ještě jiného, než jsem po dvakráte nepochopil? Mám k tomu už dnes „lepší karty“, jak šel čas v příležitostech dál. Mám zkušenost z dalších unikátních nálezů (jedné samice a jednoho samce). Po odchycení a okroužkování to se mnou zbylí dva provedli do puntíku stejně a to je stopa pro navázání potřebná! Naletěl jsem nezkušeností, tématem u nás neznámým. Ačkoli pořád nedržím v ruce klíč k jejich tajemství, mám už solidní šperhák. A kdyby štěstěna ráčila ještě dopřát, ve čtvrtém pokusu bych šancí putoval pečlivější. Odpozoroval jsem totiž alespoň věci, jež nikdo ani netuší – ochranné mechanismy tajemných slavíků tmavých.

Ne, nejsem čtenářem naivním tolik, abych vyhlížel šanci za pár dnů při návratu. Tam už na mne podobný nečeká. Jejich pobyty jsou ojedinělé, unikátní. A stejně tam budu sedět, vracet událost za událostí, znovu prohlížet, zda někde pod listy tamních devětsilů neleží informace doplňková. Stát se to může docela snadno, mám už takové zažité. Musel jsem v rprostoru vršit jednu chybu za chybou. Je to už pryč, ale jenom snad výrazná připomínka návratem může něco dopozměnit.

22.6.2021 – pelichaniště slavíka tmavého u Přepeř.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.