Přestože je naše jubilejní VPZ součástí širšího programu, sraz účastníků je pár vteřin před půl sedmou ranní. Kdo přijde později, najde nás v parku.
Jako bonus, když máme to výročí, se budete moci seznámit s technikou nočního chytání slavíků. Ponechám vše na stanovištích po předchozím pokusu. Stejně tak po akci, která skončí před polednem, bude v parku ještě v návaznosti probíhat připomínka Beltainu, již mimo moji režii. Nám by mělo pro terénní ornitologii vystačit ono dopoledne, s okruhem 2x necelý kilometr. ČSO rozeslala řadu tiskovin, v závěru budou rozdány. Kdy by končil dříve, může se o ně připomenout.
Nikdy nebylo uspořádání akce pro nás snadné, není ani teď. První, co pozvedá pokaždé prst, je počasí. To by snad mělo podržet neutrální tvář. Pak to je hodina začátku. Máme samozřejmě vyzkoušen i nástup s rozedněním, ale lidem se moc vstávat nechtělo. Zaplatíme tím, že bude (už) mnohem méně zpěvu, nabídneme náhradou odchyty a kroužkování.
V druhém sektoru parku tradičně velmi početně kvetou prvosenky, čas je optimální, ukážeme je. Slavičí hnízdiště v závěru představím zeširoka, už se vrátili mnozí ptačí obyvatelé včetně pěnic hnědokřídlých. Roztodivný zpěv, který zatím z míst nemůžete znát, hned za můstkem, patří slavíku modrákovi. Usadil se poprvé a druhého najdeme v přítokové části Zvolínku. Hnízdí husy, uvidíme je. V prostředí loví luňák červený a pochop rákosní. Zaletují čápi – černobílý i bíločerný. Slavíků není příliš, ale jsou. Uslyšíme pěnice, budníčky, strnady, sýkory, pěnkavy, vedle na deponii rehky a konopky. Kosy, kvíčaly, drozdy. Skřivana ještě úpolí také vyčaruje, z rákosí třeba i chřástaly, nebo slípku. Možná ne vše co jsem vypsal, ale zato i některé opomenuté.
Zaparkovat lze v místě, nejlépe ještě před závorou, po straně cesty. Neparkujte před vjezdem do sběrného dvora!
Přijďte se vidět a něco doslechnout. Už pozítří.
