V tahu

Žádné komentáře u textu s názvem V tahu

Kde kabáty žantovských polí smáčejí límce v hladinách rybníků, kde prastará tahová cesta převádí křídla přes močály, tam v čase rovnodennosti hodí se být. Vázanku sobě v nich navléklo konečně jaro!

Poetičtěji dnes kvůli vzpomínce na básníka ze Lhotic, o něhož před nedávnem krajina přišla. Požádali, zda bych ukul skřivana na pamětní kámen před jeho domem a stříbrná ocel už je v kovárně rozkreslena. Mám tu přednostní práci moc rád.

V močále modrák ani dnes není, v hojnosti předběhli strnady rákosní šedaví jeřábi. Tak to poslední roky bývá, divadlo je to veleúchvatné. Rybníky u Koprníku jsou na jejich cestách vyznačeny tučně. Táhnou též doupňáci, husy od země nadzvedl nedospělý orel mořský. Viděl jsem ho i posledně.

Doupňáci.

Sedím v závětří, krajina – hned jak jsem praštil dveřmi u auta – už jsem ji slyšel: „Dej si sem Pavle zase to lepší ucho – půjdeme na to.“. Pár metrů přes pole mezi stanovišti mám vždy oči u země. Achát chci objevit, i kdyby měl stanout sebedrobnějším pozdravením. A už si jej fotím, v hroudách a v pokoře zakleknutý.

Pak při hraně rákosí obdivuji, jak v délce má dobře přes tři metry. To se tu zpěvákům bude za týden zpívat!

Příletový řád je kamenný, znovu se o tom přesvědčuji. Ani ti mravenci, co posledně na bezovém dřevu jímali teplo do černých postav, dneska nemakají. Buď drží neděli, nebo je opravdu z povětří zima.

Pohled ke Kněžmostu je tradičně tristní. Tady starého básníka nejspíš moc nečetli, podobné neuctivosti ho trápily. Z té staré školy jsem možná nejmladším.

Modráci nejsou slavíky pro nic za nic, i oni příletové dny nemění. A to si hnízdění v sezóně většinou zopakují. Teď už to bude ovšem každičkou hodinou. Když jsem odcházel, krajina mi to pošeptala.

Šťastný hlodavec ten, co má bydlení pod betonem! Prasata na takového dodnes nic kloudného nevymyslela.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.