Slunce před pár dny slíbilo, že se polepší a lze tomu za oknem věřit. Loňským kalendářem se přestalo otáčet, mohl by jevit se marným, ale já z něho některé dny pořád vidím. Sedím totiž na doučování a probírají se fotky. Jsem sám a nový rok už je konečně znovu tichý.
Monitor nabízí hned v první složce slavíka, až se mi čelo orosilo. Copak jsem ho v dubnu neviděl, jak zjevem provokuje? Tak přeci nevypadá normální slavík! Ale viděl, v poznámce v sešitě mám k slovu „dořešit“ vztyčený vykřičník. Čeká mne ta nádherná práce tedy až dnes. Slavík je retrapem. To jsem to při kroužkování před lety opravdu ještě neviděl?! (Říká se tomu – cesta – ).
Tady ho dávám na světlo…
Současně místo, kde před mnoha lety přišel slavík z dubového lesa ke jménu.
Nejde teď o to, že ptákem je zvláštním. Ani o to, že mne podobný obraz konečně dokáže zastavit. Já tam nacházím efekt, který jsem kdysi už viděl a pak dokonce na fóru před lidmi prohlásil za neplatný. Ano, on v pojetí tehdejším minelou skutečně byl, on ale říká docela jiné, co už omylem není! Hned jsem se stopy chytil a probrouzdal fotkami doprovozené roky chytání. Sláva, mám na nich podobná individua podchycena a komentáře pod kroužky už dohledat netěžko.
Nádherné smáčení v tématu, které se o krůček letos poprvé hnulo. On to tedy krok bude dost pořádný, pro slavičí bastardy důležitý. Pomyslný vlak je tím zpátky na kolejích po chybě neuhlídané, krajina za okny se konečně znovu pohnula.
Tak, šťastné cesty i vám. Já jdu dál hledat.
