Kus cesty pod Prahou, více k západu, při nočních odchytech skončil v síti 7. srpna slavík tmavý. Byl jediným tamního snažení, ovšem parádní. Pochází totiž odchytem z pravé noci a tací bývají ke všemu většinou ptáky víceletými. A taky se stalo.
Kdo by se rozhodl chytací výměr letní noci včetně „hodiny duchů“ probdít cestou k rozednění, bude bohatý i nevyspalý. Sám to tak ve Slavičím háji praktikuji a od budíkového znamení v prvních minutách čerstvého dne pod tlakem veškeré letní nádhery i průvodního přepětí psychiky už jen polehávám, vnímám tahový neklid a hlavu držím v obrátkách. A tipuji si. Noční kontroly sítí (pokud je playback druhově striktní a běží čas do půle prázdnin) jsou spíše povinností než natahováním se pro peří. Ani netopýři čihadlo v té části noci nefrekventují, je vyloveno. Přijdou až těsně před rozedněním. A přeci je čekací čas v pochůzkách skvostný. Zpravidla je teplo i hvězdno, kotel zalitý vůněmi, čas od půlnoci jsem dříve neznal. Nad udicemi jsem býval k půlnoci od setmění ve fázi prvé, kdy ještě opilci cestami protahují ukotvit se. Fáze druhá byla nezažitou a po rozměru nepoznanou. I proto snad za signálem budíku nejde už zanocovat. Já ale dávno na sebe vím, že co děje se ku mne samovolně, skryté významy mívá.
Zmíněnou přidanou hodnotou slavíků z noci je možnost zaznamenat jejich čas a skládat v sobě představu o koncích etap tahových štrek. Též o chování čerstvě sletujících. Poznatky tohoto typu ovšem směřuji všechny až na papír. Jde o věci nepopsané, i proto jsem usiloval nainvestovat čas do chytacích prostředí nejspíš až bizarních. Bláznem tak musel mne nahlížet kdekterý procházející bezesporu, viděl-li odchyt na pláni strniště po pšenici. Nebyla tomu veřejnost uvyklá, dnes je to jiné, už si mne zařadili. A přeci jsem úspěšný uprostřed podhvězdné dálavy onehdy byl! Třeba i proto, že jsem věřil a myšlenky záměr důkladně předchystaly. Vládnou pak vůkol nálady neskutečné – radost až veselí, oslava zarputilosti i potlesk ve stoje směrem k počasí. Vracíte se domů, lidé pomístně vstávají za noční šichtou, vy převážíte bohatší hlavu a sešitek s poznámkou od velkého učitele. Slavíky, co chytají se v „minutách pravdy“ za rozbřesku až tolik neceníte. Čeho dosti – zevšední. Ti ptáci jsou navíc mladí, sběr jistých dat z nich spíše pro legraci. Všude však poznat migrační chvění, gradující úsilí, život. Člověk se dotýká zvířecích odvah a z proběhlého dávno už ví, že velký rákosník, co z výšky v blednoucím šeru napálil rovnou do linie, může být třetím dnem u moře v Dalmácii, v síti jiného.
Znám já v dosahu kolegy výkonné a moc dobře rozumím, proč jednou za rozednívání nezůstanou raději spát. Vědí, že už to nejde. Že peří pod sypkem nevyrovná se peří po sítích!
A tady si objekty obdivu znovu připomeňme, jak po cestách nelehká zápolení.
Poznámka závěrem:
Děkuji Romanovi M. i za zprávu o slavíku obecném, zastiženém nyní v Holandsku a zdokumentovaném fotograficky. Není z tamních směrů za těchto časů prvním „pobřežním“, však moment proměny zimoviště se jistě nechystá.
