Vítejte v bezmála posledním měsíci roku. Za pět měsíců a dva týdny jsou tady slavíci!
My si do konce roku řekneme ještě k odchytům na zdejší zahradě (zajímavě vychází „stálí“ brhlíci), na programu budou ovšem i slavíci. Nedávný článek o slavíku tmavém ještě čtenáře vybídl k zaslání zkušeností a fotek z nachytání (či nenachytání), i k tomu bude postřeh. Když ale začíná měsíc sotva nastupovat, pojďme ke vzpomínkám.
Naděje nedočkané – tak by šlo nazvat následující. A protože tak bývá o vycházkách téměř půl na půl s naplněnými, dalo by se o nich psát dlouho. Vyberu jednu, stačí, zklamání bude nad hlavu.
Slavík s batůžkem
Geolokátory dokáží přinést výsledky, kde kroužkování moc nefunguje. Umí s určitou mírou nepřesnosti při zpětném odebrání z ptačího hřbetu vypovědět o časování tahu, etapách i zimovišti. Lepší přístroje pak změří i výšku průletu v čase. Se zdokonalováním měřící techniky, odolnosti proti povětrnostním vlivům i schopnosti udržet se na těle ptáka, zbývá pak už jen zaúkolovaného opeřence chytit a „odstrojit“. Ani pak ovšem není vyhráno, výsledky musí někdo vyčíst, zuvěřitelnit a pokud mu nedojdou síly – i představit. Stál jsem opakovaně při takové práci v terénu. A v pokusu nedávném pak batůžek dostal ještě slavík z našeho parku. Váhal jsem, zda vsadit naději na ptáka dvouletého, který se mi tehdy jediný byl ochoten chytit. Znám jejich nestálost, ale za několik minut už mistr startoval k stopované. Snil jsem, že až odletí, doletí, přezimuje, odrazí – dorazí, sedneme se zápisem k mapě. Slavík se ale nevrátil – a pokud snad, pak jinam, než jsem byl schopen vypátrat. Což o batůžek, ten odpadne do listí a nikdo nic nezjistí. Co však se sny a s představami? Vždyť chtěl jsem poznat víc o jejich cestách, vyšetřil k tomu čas a jiný už mít nebudu. Když v kovárně zahřeji ve výhni železo, když nevypnou proud a nepřerazím natěšené kladivo, stane přede mnou do puntíku, co hlavě jsem slíbil. V přírodě ale, odkázán na spolupráci zvířat, musím slevovat. Vím dnes už za batůžkem, že snažení propadlo a poraženecká nálada, že houstne čile vzpomínkami hned sousedními – slavík tmavý letos o prázdninách! Skrytě pelichající klenot, ke kontrole však už nikdy nezískaný, kdy budoucí zdálo se tolik snadné. A jiný – pozdní mladý slavík obecný z hor, zastavený už dávno na cestě! Nikdy jsem nezjistil odkud přiletěl, a nevím ani, jestli se v místě někdy neobjevil, nikdy jsem tam už nestál. Pak je tu ptačí veterán od splavu Červenského rybníka! Třeba se ještě dokázal vrátit, jen já už tu jeho prohnanou hlavu neoklamal. Třeba se díval, jak všechny chytací techniky spotřebovávám bez efektu. V muzejní ražbě poukládané otisky z cest mezi Afrikou a rybničně nastoupanou Klenicí. Se zkušenostmi s chytačem, co roky „ujíždí“ na hloupém měření křídla a pootáčení střepiny kroužku levé nohy.
Hodně je představ, které si pro sebe urvala smůla.
Padá listí i z větví, které se dlouho nechtěly dát. Hotoví se mne přesvědčit, že ani letos se zázrak nestane. Po zdejším kraji totiž rok táhne po svém a není síly, která by změnu zařídila. Trochu na draka..
;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;
Dám změnou alespoň mladou pěnici, která se mnou řeší, zda vláčet tělo k Africe či moderně už zkusit Anglii. Nebyla by na jaře tak ulítaná. Kroužek ode mne má, třeba uhlídáme.
