Zvědavec, nebo rváč?

Žádné komentáře u textu s názvem Zvědavec, nebo rváč?

Až poznáte o koho jde, přijde vám to nejspíš komické. Ovšem vězte, že podobné chování má pěvců většina, slavíci kupříkladu jistě.

Králíček váží podle zdejších současných náměrů od pěti do šesti gramů, pět a půl jich má většina – a jedno je, zda samci či samice. K jihu teď migrují v naprosté převaze tohoroční ptáci, v zahradách kol jehličnatých stromů zejména. Můžete je vidět či uslyšet. K druhovému hlasu z reproduktoru jsou vnímaví a sem se pasuje název kapitoly. Jak to tak je, že králíčci seskakují po větvích (jsou-li) až ke zdroji hlasu v čase, kdy jednoznačně nehájí hnízdní okrsek ani zimoviště? Dokonce lze na nich vidět vzrušení, nervozitu. Takto lze i odhalit mnohé fotografy, jenž ke snímku došli lstí. Takový králíček korunkou na hlavě blýská až to přivádí úsměv. Slavíci posedaní před rozedněním kolem playbacku na větvích též projevují neklid, přiklopeni končící tmou vnímáme tehdy však projevy hlasové, kdy dokonce poznat, patří-li „cvakání“ vzácnému tmavému či obecnému. Protože ovšem později za rozbřeskem podle spektra druhů v síti vídáme i ptáky málem nepatřičné (krutihlav, pěnice vlašská, slípka zelenonohá), jde jistě rovněž o zvědavost. Králíčci přispěním obojího nejsou výjimkou.

Odchyty s využitím hlasové podpory jsou v posledních letech nového století velikým hitem a jak kdysi prohlásil jeden z kolegů, který stál u zrodu využívání hlasových provokací: „Spíš jednou vydáme seznam těch několika druhů, co nalákat nejdou“. Už to k němu směřuje a metody v pokusech došly občas až do bizarních stylů (chytání v noci, lapání do ruky, odchyty sklopkou s přehrávačem). Víme tedy, že ptáky přivádí do blízkosti zdroje hlasu zvědavost i rivalita. Co u slavíků znamená zachytit z noční oblohy pozvánku v případě samic, přinese finálně chystaná kniha o nich. Jisté však za běžících pokusů je, že zážitky se staví zapamatovatelnými na delší až dlouhý čas. Co stejný efekt znamená pro ptáky se zkušeností, najde čtenář rovněž na stránkách. U králíčků (obou druhů) dochází teď v čase podzimu k tomu, že v síti skončí pohlaví obě. Samečkové však převažují.

Komické je sledovat nejmenšího pěvce kontinentu, kterak se hrne vstříc neviditelnému, než skončí v síti.

Králíčci jsou ptáci mimohnízdně společenští, u slavíků nelze řečené rozhodně zkopírovat – ovšem pozor – u prvomigrantů napsané nijak „kamenné“ nebude. Zdá se totiž podle řady indicií, že někteří sourozenci mohou cestovat spolu.

Prohlížíme-li o tomto čase králíčky v ruce, proti hnízdní době (kdy jsou „hubení“) zaujme jejich podoba s pingpongovým míčkem (dobře, tak uberu – se socialistickou /poctivou/ hašlerkou). Příčinou není ani tak ztučněnost, nýbrž enormní narůst svaloviny. Jsou vskutku kulatí a tzv. ptačí hrudník (aplikovatelný příměrem na lidské tělo) u nich nenajdeme. Rovněž je pozoruhodné, jakmile drobného opeřence pustíme, po základním oddálení od zdroje nebezpečí rutinně vyhledá byť pouze jediný jehličnan v okolí. Inu, patří opravdu do lesa, jehličnatého.

Pojďme zmínit ještě jednu zajímavost – stejně jako u slavíků (noční odchyty) i tady máme při chytání mimo tradiční prostředí druhu vzácnou příležitost vidět je v „dálkovém“ přeletu. Pták vynuceně musí uplatnit schopnost ve volném prostoru zafungovat. A tehdy žasneme. Králíček odlétá velice prudkým a „nevyzpytatelně“ klikatým letem (až člověk pochopí fatální následky kolizí se skly). Slavík odlétá jinak :), ovšem též velmi obdivně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *