O hemžení barev

Žádné komentáře u textu s názvem O hemžení barev

Tam, kde Klenice jen pár kilometrů pro svoji cestu drží severojižní směr, kde skalní města Českého ráje shlížejí k Polabí, kde hladiny rybníků začínají zvolna zábst podzimem, tam při odbočné cestě mezi obcemi se černaly v zemi jámy. Výsadba stromů o svátečním dni za chvilku odstartuje a cesta bude od postav barevná.

Rýč jsem si doma nabrousil a jako bych věděl proč. Stromek, který zůstal bez pomoci, kdy chyběla mu jáma, jsem už z dálky sobě vyvolil a přesně věděl, že následující chvíle budou z báječných. Beru jej za kmínek a odkládám stranou, má ještě fůru času k cestě do hlíny. Proškolen, stejně jak všichni, arboristkou v klobouku s pleteným vlasem v zádech, přibírám všechny podpůrně-ochranné prvky na hromadu a můžu začít. K protilehlé vsi je práce předpřipravena spousta, budu-li hotov brzy, půjdu za další. Lidí ale přišlo za slunečného dne hodně, může být o pracovní příležitost veliká přetahovaná.

Jámu jsem vyryl větší kvůli zatlučení kůlů, na rozteč spojných opěrek. Jiní ve směru do kopce jsou již málem před krokem k postupu o pozici, já ani zdaleka. Nikdo se mi však neposmívá, nejde o závod a nikdo mne dneska neplatí. A přeci ano! A vím to už hromadu let, co po krajině boty obrušuji. To ona mne průběžně odměňuje často i v prémiích. Pochopím-li některé z jejího tajemství. Tolikrát mi konkrétní zadání předhazuje, až mi nakonec docvakne. Pak zlehka zabrní v hrudi a já vím, že je to zbohatnutím. Proto, když jsem se dočetl, že každá ruka nad úvozem může být dobrá, měl jsem hned jasno.

K občerstvení jsem se nenahlásil, s jablkem od staré dámy, klečící téměř nad úvozem, vystačím až dolů za volant. Rákosí kolem Šlejferny už zase šustí a posílá vzkazem tím skupinky modřinek k jihu. Jsou dovedné a nedávno přidělené životy setsakra prožívají. Jsem jako ony, rád.

Ještě ale řeknu věc jednu – tady v té oblasti dotované stromy nestrkají jenom do země k odškrtnutí. Však se po cestách vyjděte někdy podívat, jak si vedou.

Tečku ať zařídí následný obrázek.

Patří ke krajinám smutek odcházení. K ztišením přepotřebným. Mráz v ránech šmajdá už dokola, pokud však ještě to půjde alespoň trošičku, bude se kvést!

Tečka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.