A v rákosí to už zase přeskakuje z brčka na brčko. Ano, podzimní průtah pěvců čihadlem Slavičí háj navázal. Tak, jak jsem žasnul nad proměnou k nule, tak nyní obdivuji změnu opačnou. Síť na můstku neví, po čem skočit dřív, paleta je pestrá. Ano, kdo neví jak ptáci táhnou? Táhnou ve vlnách. Co k tomu spouštěčem, najdete ovšem až v knize. A průtažná křídla strhla s sebou odněkud ještě i slavíky. Dnes dva obecné a modráčka. Takže znovu odvolávám, co jsem…, atd. V noci jsem zpátky.
Konečně jsem vyfotil modráska, už putoval na určení k odborníkům. Jsem velice zvědav. Přišel se napít k jezírku. Když jsem u nápadu s hladinou, začíná fungovat a úsměv jsem před parkem zakrýt nedokázal. Horní kapsa, hned jak se dochytali slavíci, překvapila peří docela jiné, ne ovšem nečekané. Tady se můžete podívat, mám opravdu radost, jak si záměrem okrašluji chvíle.
Bude až směšné, ale potřeboval bych chytit ještě jednoho slavíka tmavého k vyfocení. Sleduji znak, který nadějně funguje, jen jsem jej nevyfotil. Mám vše jen u slavíka obecného. Takže se musím snažit třeba dnes.
Mezi rákosníky proužkovanými byl jeden kroužkovaný odjinud. Brzy zjistíme odkud. A když jsem u řeči kroužků – přišel mailem dotaz na kód, přidělený mým kleštím. Nebude to nic plytkého, jde o slavíka, v prvních nocích označeného letos v parku. Tak uvidíme. Co přál bych si nejvíc, ať není s křížkem. Myslím na něj každou chvíli, snad letí dál. Zástih může být od některého z kroužkovatelů v republice či mimo. Snad to tak bude.
Foto modráčka z dnešního okraje noci.
A slavík obecný úplně z noci. Předvádím jej kvůli zelenému potřísnění kolem oka a na hrudi od housenek z předešlých dní.
