Poctivé léto dnes bylo, jen co je pravda. Navečer jsem ale vyjel chvíli zachytat, než den dohoří. Měl jsem tam zčásti splněno z posledně, ale hustota hnízdičů dávala šanci chytit už první kropenaté mládě, osamostatňující se. Slavíky jsem nakonec okroužkoval tři a mezi nimi i naplánované slavíče. Aby zážitek byl ještě větší, adultní jeden ze slavíků začínal pelichat. Záchyt naprosto luxusní. Před chvílí jsem mu to spočítal, před koncem července bude z domova pryč. Navíc měl vrchol křídla složený „na kulato“.
Literatura poměr letek hrotu uvádí právě v tom pořadí, v praxi je to hloupost. Takových případů je málo, aby nejdelší byla až 4. letka. Zvláštní rezavec, i pro tukové skóre.
Přemýšlel jsem u auta mezi vybíjením komárů, jak slavičí matky musí být za těchto stavů hrdé. Potomci už se dokrmují na zemi sami, ještě pár dnů a genetickou pospolitost rozpustí. Velkému peří mláděte chyběl asi tak centimetr, létalo ovšem báječně.
Takováto kroužkování se velmi vyplatí, často se investovaný hliník později připomene. V letech následujících. A my o takovém jedinci víme na bezpečno, že se narodil v místě kroužkování.
Dnešní dvě zjištění (mládě + pelichající dospělec) jsou sezónně cenná, chtěl jsem tento čas nepromeškat.
Slavičí rok udělal významný krok.
