Unáhlil jsem se

Žádné komentáře u textu s názvem Unáhlil jsem se

Slavíci ani dnes nejsou, silácké věty z posledně musím vzít zpět. Zajímavé, že nejsou ale nikde po republice – a není to tím, že by je lidé přehlédli.

Můžu tady sice psát dokola, jak senzační je brodit se vůněmi, kde tahouny jsou zejména jívy a dymnivky, ale slavíci chybí dál.

Ovšem, zkoušeli jste třeba tu vůni zlatých kočiček? Jestli ne, tak vyzkoušejte dokud kvetou. Výrobci parfémů nic takového nenamíchají, i kdyby se před vrbou společně na hlavu postavili. Jen ty přírodní nevydrží a za pár chvil vyvanou. To ale není nic proti ničemu, možná to přeskromné značce prospěje. Je to prostě tím, že každý chytrý si rychle nabral. Kdo si nepospíší, bude mít smůlu. Já jsem byl na místě včas, bylo to báječné. Nos žlutý od pylu, jak jsem hloub propadal opojení. Každý rok stejně.

Vzadu vpravo: Hnízdní budka pro konipasa bílého.

Znovu jsem prohrabal přílety i s knihou kontrolních odchytů, protože tam jsou ukryty časné záznamy též. No a je pravda, že zpoždění startuje a dneškem bude nabíhat. Jak tu nebudou do dvacátého, rok nazvu výjimečným. To nám to začíná! Zda je na vině ochlazení, neumím říct. Netuším totiž, jak evropsky významné bylo. Potravy ale pod keři naleznou dost. Vymazal jsem překontrolováním i slabší podezření z předchozích vizit, rozruch byl zbytečný.

Tak abych zítra snad znovu vyrazil. Jak potkám prvního, můžu si odpočinout. Vždycky si v krajině najdu pěkné podtéma. Už jsem o tom mluvit snad stokrát – slavíci mi otevřeli oči směrem ke krajině. A ono vlastně toto vyhlížení není nic menšího než kartička do vějíře přenádherného slavičího roku Česka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *