Pro všechny, co sem chodí, stihnu ještě letos připravit před PFkou příběh. Nějaký vyberu v hlavě. Nacházíme se v roce, ve kterém jsem okroužkoval nejvíc slavíků v historii. V roce naděje. Naděje na výsledky. Na výsledky z kroužků. Jsou ale výsledky dřímající ostatní, nejde jenom čekat u počítače s prstem na mapě.
Tak třeba nekončící práce na rozlišovacích znacích, aby šlo jednou zakřičet: „Mám to!“ V mezidruhovém rozhodování máme mezery menší, v přiřazování do věkových kategorií větší. Jsem rád, že objekt zájmu lehký není. Kdo by teď namítl, že je, ať se dostaví k vyzkoušení. Bude se divit. Pořád není hotovo, co mne fascinuje nejvíc – začínající letka křídla. Klíč, který sice bereme pravidelně do ruky, ale nakládat s ním pořádně neumíme. Čím víc fotografií a měření od „obou slavíků“ mám, tím provokativněji tady mohu vystupovat. Dokončit třeba pro slavíky tabulku tučnosti, ze současně používaných návodů pro opeřence obecně je každý dobrý v něčem, jarní ptáky podle žádné ale zařadit nelze. Navíc, zmíněné známé se přetahují mezi sebou o počet chlívečků. Jak čtete, práce dost. Desetiletí, které za pár dnů otevřeme, je šancí ještě mnohé vyřknout. Snad po té cestě ještě půjde jít.
