Dovolil jsem si tuto legrácku, snad tělocvičenci prominou. Napadlo mne to před chvílí, když došlo další slavičí hlášení. Klid – je tuzemské. Navíc jsem o něm již věděl, takže očekával. Je ale potřebné – a až teprve, vidí-li člověk událost na papíře, začne hlava fungovat badatelsky. No, a tady jsou hned věci dvě, které pořádně zaujmou. Pročtěte si jej.
V tom vějíři „nočních“ výsledků je nápadné třeba to, jak se jednou chycení ptáci daným způsobem váhají přijít v odstupu času podívat na to samé. Čas kontrol je mnohdy opravdu posunutý do dne, nebo se tací mnohdy jistě ani nechytnou. To třeba vidět zřetelně.
A pak tam ční druhý úkaz, že mám už posbírané/zastoupené celé zdejší okolí (v širším slova smyslu), a to je luxusní. Co vše to unikátně říká, říkat nebudu. Jedno je ovšem jisté, pokud mi slavíci obecní dají předváděním v létě ještě jednu dvě sezóny, jsem „mezi nimi!“. Pochopím je.
A ještě bych snad mohl z událého přihodit jeden dojem. Slavičí háj ukázal, že je skvělý i v čase migrace. Až na tu jarní, ale ta nejde nikde. A víte proč? Tak to je další z rýsujících se objevů. Napadlo mne to nedávno při práci nad tématem letních zastavení slavíků tmavých u nás. Vracením se k starším textům, přemýšlením nad nimi i o pracovní době a klidně i potom u večeře.
Slavíci. Díky, že jste.
