Ač ani jeden z těchto dnes chycených jedinců není pravděpodobně již místní nýbrž průtažný, právě těmto dvěma opeřencům park patří zejména. Oba v něm zjara po nocích koncertují, oběma v přírodě hnízdních podmínek ubývá. Slavík obecný, cvrčilka zelená.
Slavičí háj opravdu není jen slavičí, druhů bychom napočítali dost a přibývají. Prostředí zraje a láká ze všech sil. Jsme nad zjištěním rádi a s chutí připočítáváme.
Jak ale patrno z mnoha textů zde na blogu, prostředí je též významným tahovým koridorem. Zejména noční odchyty slavíků ukazují, o jak strategické místo v krajině severovýchodu Mladoboleslavska jde. Je sice jasné, že přehrávka zpěvu je schopna přitáhnout ptáky až od pobřeží Červenského rybníka a možná i dál, ale samotná poloha parku pod Rachvaly při okraji kotle Klenice je trefou do černého v období slétávání ptáků od hor k Polabí.
…
Odchyt dnešní noci byl poznamenán nejistotou v nejdůležitější (schytávací) chvíli, kdy se objevil vítr a dokonce mimo předpověď slabá dešťová přeháňka. Jde o infarktové záležitosti vzhledem k snažení v druhé půli noci a nevyspání. Vše se v momentě může sesypat a vhled do aktuálního tahu nevyjde.
Pod centrální vrbou na stoličce v pološeru jsem mumlal přímluvy za změnu stavu a ono to nakonec vyšlo. Vítr polevil tak, že se tyče přestaly naklánět, přeháňka z krajiny odtáhla. Přesto se slavíci neobjevili, až později linie na lávce dva ryšavé letce, přilétající znovu odkudsi od nádraží, vyhmátla. A v sadě přibyl třetí. Tři slavíci obecní – tohoroční. Pak už jen ptáci obvyklého sledu a v nízkých počtech. Potěšil ovšem opozdilý rákosník velký a z večera další krutihlav. Když už dávno bylo světlo a louky se plnily přeletujícími stehlíky, početná skupinka skončila v síti. To byla ovšem už tečka za jedním z posledních chytacích pokusů v bousovském parku.
