Kolem je spousta mladých lidí, slaví se život. Snad po půlnoci bude v háji klid.
Klid je, ale pro mne neuvěřitelně se objevuje mlha. Není hustá, ale hrozí, že nad ránem zesílí. Kontrola ve tři opět nabídla slavíka, už pokolikáté. A také nově pěnici slavíkovou, jako předzvěst mohutného tahu druhu (ráno se v sítích potvrdilo). Ve čtyři už vše běží, jsem v akci. Sítě se třpytí po kapkách, rychle je sklepávám, ale hendikep v nich zůstane. Mlha se ukrotila a nechala ptáky přistávat. Dlouho tradičně kroužkuji a měřím, slavíků mám jednatřicet, z toho jeden tmavý letošní.
Jsou tam ale daleko cennější výsledky – prvně se letos konečně chytil mezi obecnými jeden starší pták a navíc nádherně dorůstá peří. Už táhne. V ruce se chová úplně jinak, než mladí divoši. Nechá se i fotit, jen se dívá. Super výsledek. Pak ovšem přichází pecka! Mladý slavík, o kterém jsem věděl už od sítě, že má kroužek, má jej na opačné noze, než dávám letos já. Navíc, ne zcela dovřený a vzhůru nohama.
To bude zajímavá věc v hlášení, přispěje nejspíš k dalšímu krůčku v odhalování původu početně se v noci vyskytujících mladých slavíků obecných. Když se chodí poctivě chytat, štěstí se rozhoupe.
