Během včerejška jsem elektrickou kosou vysekal ulice, kde mne jen napadly, a pro ukázku kroužkování do tří z nich zastrčil síť. Přesto, že táhlo slunečné odpoledne, vzorek ptactva šlo pořídit. Rákosníci – oba „těžcí“ na určování, k nim velký a proužkovaný, kosové (nakonec i pěkný černý adultní), mladí strnadi obecní a hlavně dva zástupci okřídlenců velmi milí: Sameček místního ťuhýka a (už) mladá pěnice hnědokřídlá. Jsou to naši místní a kroužky se přidělit hodí.
Po loukách se koulelo seno, podle Rachval procházelo poctivé léto.
Pak sedím navečer u auta již sám a splývám s prostředím. Kontroluji v hlavě, jestli změna hlavní chytací ulice – noční, byla volbou správnou. Nejspíš ano, což se brzy ukáže. Keře z výsadby konečně pořádně poskočily a vytvořily biotop přímo luxusní. Za rok dva už bude nutné koruny zastřihovat, aby s rozbřeskem přeletující slavíci za přehrávkou, měli tu správnou letovou hladinu. Odchytová stanoviště se upravují mnohde po světě, zejména tam, kde využívají rozměrné odchytové vrše. I tady budu profil tvarovat, příští rok začnu.
K večeru se ozval i slavík od dávno prázdného hnízda. Drží se přímo v okrsku, jen to nikde přes den už nevytrubuje.
Chci tento kout nechat si pro sebe. Pro moje (jednou) ornitologické vyklusávání. Znát každý stvol, cykly prostředí. Tak třeba – představte si – kukačky jsou najednou pryč a doma se dívám na web BTO (Cuckoo Tracking project) a už opravdu první zkušené znovu vyletěly! Co k tomu říct, vždyť rorýsi jsou ještě tady! Přestavme žebříček odlétání. My skvěle umíme zjistit a i oznamovat přílety našich ptáků. Jak ovšem zmizí, postřehneme málokdy. A tak to bude za měsíc se slavíky. Teď ale červený luňák znovu slídí v posečených travách po potravě, není vysoko a elegance dostala nad mojí hlavou barvu na semaforu zelenou.
