Odchyty kosů na třešních nejdou. Od doby, co jsem to zde chválil, chytil se jen jediný, mladý pták. Mezi dešti ale síť roztahuji, pro svou nápadnost přeci jen slouží jako strašák. Kontroly jsou snadné, práci mám dole pod střechou, nevadí mi vylézt na žebřík a stav aktuálně zjistit. Alespoň žravé společenstvo rozplaším.
Ptáci kolem moc už nezpívají, jeden ale přeci – ten, kterému se věnuje i klubový časopis v čerstvém výtisku. Ten, který je ve znaku společnosti. Sylvia atricapilla – černohlávek. Časopis přinesl i můj text o slavících, hodilo by se k tomu pár slov, zůstaňme však u pěnice.
Díky zahradě – jak vypadá, může černohlávek u nás být a hnízdit. Opeřenec to je známý a i kolem slavíků se černohlavých pěnic nachytá dost. Už posledně jsem si říkal, že bych mu kroužek rád dal, když je tady náš. Nezpívá dlouho, přiletěl v nějaké pozdější vlně. Teď se o druhu hodně mluví, zkouší místy u nás i přezimovat, spousta jiných změnou zimoviště odlétá do Anglie místo k Africe. Republikou prochází nádherné tahové rozhraní, ptáci od západu Čech by měli odlétat jihozápadně, nově tedy mnozí severozápadně, zbylí včetně moravských, by měli táhnout stále k jihovýchodu. Kam mohou létat kněžmostští? Na východ nebo na západ? Samozřejmě, dál platí, že klidně i na jih, takový doklad mám i v archívu. Kdyby se zpěváček do té „záclony“ chytil, kroužek bych mu dal třeba i proto, abych posílil šanci na takové poznání.
Je půl druhé za polednem a několik minut. Déšť ustal, v rybníčku přibyl (nedaruji kanalizaci už ani kapku). Znovu se drápu na žebřík a prohlížím osnovy. No, prosím, po čase radost! V horním poli mezi větvemi pěnička v kapse je. Jsem z toho příjemně na větvi, protože síť musí být vidět možná až od náměstí. Chtěla mi udělat radost, když jsem dny na kleště nesáhl. Je pozoruhodně prorežnalá a peří odřené, bude loňská. Na kleště však můžu zapomenout i teď, kroužek už má. Chtěl jsem zalovit v hlavě, zda jsem doma někdy podobnou označil, ovšem kroužek je už na první pohled tak úzký, že musím pozor dát, co na něm vyraženo.
A vyplatilo se. Ne, že bych neznal státy v dohledu, s touto centrálou se ovšem příliš nesetkáváme. Kvůli ražbě i kvůli biometrice nesu zpěváka do kabinetu, nejdřív pod lupu. A taky před objektiv. Radost nastoupala – ano, tahle konzervativní pěnička musela cestovat kolem Černého moře cestou jihovýchodní. A hned přidávám pochvalu za pečlivé zavření. A těsný nakonec nebyl, je to jen pro nás nezvyklé.
Přemýšlím o chytačském štěstí. Jak je nevypočitatelné. Naprosto vždycky si počká na chvíli, kdy s tím člověk nepočítá.
Černohlávek už znovu hlasitě zpívá. Odteď o něm ale vím o dost víc – a až se centrály mezi sebou domluví, půjdeme k mapě. Tipnul bych si, že kroužek dostala už na cestě do zimoviště, podle únavy aluminiové slitiny.
