Víte, co umí? Má své vnitřní hodiny i kalendář. Má nade mnou moc – a ví, proč to dělá. A já na tu spolupráci tenkrát přistoupil. Stal jsem se zajatcem křídel i jejich krajin. Společné domoviny.
Dnes mi znovu vlezla k volantu, když byla zakázka zaměřena. Domů se nepojede. Na to je příliš krásně. Ví na mne dobře, že náčiní mám vzadu nachystané, že problém nezpůsobí. Ornitologie.
Je jedno místo, které – když trefí se čas – jde o neskutečnost. Co tyto slavičí plácky dovedou udělat pro ptačích zpěvavců krále, je až dojemné! Křáčí u cesty? Tak se na ten přeskvostný „květák“ podívejte! Každou hodinou, nejbližší nocí, už musí ryšavý mistr dorazit! Pokud se nevrátí, kdy život neudržel, najde se za jara jiný.
V druhém vstupu pojďte o kousek dál.
První a jediný slavíček, který se přihlásil pobytem, je od Horních Stakor. Hnízdiště s tradicí. Panika mne plácala po zádech se slovy: „Zase jsi vedle, co? Zase nenachytáš!“. Vše jí šlo na ruku, nešlo mi to. Auto nechávám daleko a vždy je dilema, co s sebou vzít na rameno pro případný odchyt. Sem slavíci pospíšit umí, takže ta nejkrásnější „komplikace“ je na pořadu raz dva. Vzal jsem sklopky a jasně promáchl. Chytit nešel na ticho, ani s hlasem. Tam, ani tady. Ale zpíval, to ano. Tedy začínal, velká sláva to nebyla. Je tam hezky, při hraně plechového města. Kolem taková pohlazení, jako že hrstka usedlostí nedaleko, jmenuje se Chaloupky. Co tomu říkáte? Tady leží moje slavičí okrsky – lépe řečeno – tady taky. Muselo dojít na to, čeho jsem se bál. Zpět k autu pro síť. Už ale v tichosti, bez pobídek. Mistr mne zná a rozsvítilo se mu čerstvě před chvílí. Zahrál jsem na moment a výsledek je tu. Kroužek nepřekvapuje. Hlavně se mi slavíčka podařilo konečně vyfotit, jak jsem si řadu let přál. V pozici této…
A potřeboval jsem tentokrát slunce, abych ukázal perlení peří. Slavíci jím přizdobují skromněji jevící se šat svatební. Úkaz, kterému od vědy docela zatím chybí pozornost. Tak si mistra pořádně prohlédněte. Protože byl okroužkován jako víceletý loni, letošní srovnání biometriky sedělo do puntíku. Co ale nade vším vyčnívá zas a znovu? Chyceny mám letos slavíky tři. Dva se nepodařilo lapit. Všichni měli kroužky z minula. Pojďme tady na jejich blogu pár vteřin v tichosti přemýšlet nad sílou, která za návraty do místa předešlého hnízdění stojí. Z ohromných dálek – přes poušť, přes vodu i přes štíty veleskal, domů. Do houští k Boleslavi, ale třeba i na Kladensko, jak zavolal kolega tamní.
Začněme – teď…………………………………………………………………………………………………………….
