Nejdříve mapku…
Ještě by bylo dobré pro naší republiku/ornitologii odříznout z obrázku část, rozprostírající se jižněji. Je k dalšímu zbytečná, netýká se nás. A pokud má právo zůstat první slovo nadpisu (přes mírnou nadnesenost), zapomeňme ještě lépe na jaro a pojďme rovnou do léta!
Snad už konečně mohu sdělit, co mne tak oslnilo a svedlo k aktuálnímu prohlášení.
Stojíme jako kroužkovatelé slavíků před fenoménem, který bude daleko monstróznější, než si ještě i dnes, s několika lety již fungujícího chytání, dovedeme představit. My opravdu ještě netušíme, co se na prázdninové noční dálnici děje. Úspěšnost přilákání zpěvem oslovených cílů dovede sice vzpružit emoce, když vidíme po peří rezavou síť, toť však stále jen tušená hrstka křídel, která nám slétla napovědět. Abychom okusili úchvatného a s večerem vyjíždět nepřestali. Věřili, pročítali a hlavně přemýšleli. Skládali tu stavebnici poznání. Kostku novou, když se nezdá – vzali, a počkali s ní, ona se dost brzy hodí jinam. Pak snad už můžeme opatrně tlesknout, ale jen potichu, tak nějak pro sebe. Je totiž větvícím stromečkem otázek dalších a z hlav se nám kouřit už nepřestane. Půjdeme pod hvězdy zase a znovu, protože dávno už máme tam být.
Pruh šikmo běžící nad územím státu produkuje nepředstavitelné množství slavičích míšenců. Potomků druhově rozdílných rodičů, kteří vypadají pokaždé „nějak“ (ti potomci). Výsledný obraz křížence nastaví jedinečně vzešlá převaha genů. I kým v páru je ona, méně pak on. Zda k hnízdění přistoupili partneři druhově „čistí“, protože dalším, k určovateli zamlžujícím prvkem, je stav, kde snůška je výsledkem snažení samičky čisté a zpěváka – již křížence. V procesu zpětného křížení. Ano i v takovémto složení páru lze potomky vyvést. A hned si přisadím – kdo však má takové slavíky nad ránem dešifrovat?
Opusťme špehování hybridní zóny a přenesme se o dva měsíce dál pod noční oblohu mezi Bousovy, při SV hranici Mladoboleslavska. Do míst, kde končící slavičí krajina se začíná vlnit, pozvedá k podhůří a začíná ztrácet polabskou otevřenost. Kde právě… ..čtvrtina prázdnin je v tahu, místní tohoroční slavíci překlápějí potulku v první kostrbatý odlet, souputníci z pásu mezidruhového křížení už na cestě přemnozí jsou. Přes Horní Bousov, vodárnu a pak dál k horám, směřuje naděje očí chytačových. Když vyjde, slavičí kroužky budou ze žluté bužírky jenom klouzat. Nad topoly je vymeteno, hvězdy se lesknou. První listová srdce v zlaté, neslyšně slétají do podmítky, země se koupe v příchuti domoviny. Kombinace sítí má pletivo v poloze „vismo“, budou zas spolehlivé, vítr nefouká. Umělé tóny jsou neseny nad pole kamsi vysoko, vábnička bude slyšet.
Ještě za tmy slétá z oblohy pták, hodlá usednout do bezinek. U auta pak jej prohlížím čelovkou a první obrovský problém je tu. – A to jsem chtěl vlastně říct druhým slovem nadpisu. Slavík je nádherně víceletý (staří jsou mnohem vzácnější v nočních odchytech), letky mu ovšem ještě nedorostly a už je na cestě pryč! Nedorostly – tak z čeho jej určit? Porostou už jen milimetrů pár, nebo přeci ještě víc?
Před desíti lety jsem měl v archívu dánu stranou hrstku „tvrdých oříšků“, determinačních. Dnes se jim s chutí zasměji, jsem daleko dál. Ovšem slavíka, co z pravé noci vletěl do sítě toho data, takový ořech nerozlousknu ani po rozednění. Kým je přízrak od Jizerských hor?
Obecným slavíkem severu rozšíření? Nebo je křížencem přímým? Nebo snad produktem křížení zpětného, o němž tu řeč už byla? Unesu ostudy s určením nepřesným, nemám s sebou laboratoř – a i tak, v množství vzorků by se člověk asi utopil. Ano, tolik letních ptáků přespolních, je k zařazení obtížně. Mají-li alespoň dorostlé peří, přeci jen práce jde snáz.
Případ je důkazem, jak nový objev (schopnost slavíků odlétat v neukončeném procesu pelichání) způsobí okamžitě podružný chaos v určování, a málem splněný úkol, rozkrájí na drobné další.
