Jednou zprostředkovaně, podruhé naživo

Žádné komentáře u textu s názvem Jednou zprostředkovaně, podruhé naživo

Brigáda v Slavičím háji

Každoročně mladí ochránci přírody přicházejí s vedoucími do ptačího parku zhodnotit výsledky snažení v podpoře hnízdění ptactva. Letos k tomu i trochu zapršelo.

Na obrázcích právě čistí unikátní sýkorník přímo ve sloupku tabule. Pravidelně patří modřinkám. Berou si s sebou, krom žebříku, i budky náhradní, kdyby bylo třeba měnit či doplnit. Není v lokalitě dost starších stromů, a tak hnízdní podpora boduje hlavně u sýkor. Ty jsou také prvními ohlašovateli jara společně s úpolníky, kosy a strnady obecnými. Co nevidět přiletí hřivnáči, drozdi – a pak vše rozkvete.

…..

Vycházka k mokřadu

Když vítr povykoval a zima byla přechodně v ráži, vydal jsem se o sobotě k močálům u Koprníku. Škoda počasí s přeháňkami, protože místo pak příliš výrazné není. Obyvatelstvo mlčí, skrývá se. Přesto je čas bekasin a ty zde najdete na jistotu početně. Jsou to ovšem ptáci průtažní. Jeřábi začínají hnízdit, divoké husy zrovna tak. Pak jsem si stoupl k slati a nechal hlavu zabrodit tam i nazpátek unikátním světem. Dívám se do ok lesklé vody, nikdy jsem takto nepřemýšlel. O ní, právě o ní. Voda bude obrovským problémem nadcházejících let. Tady jí je ještě dost. Řežeme pověstnou větev pod sebou a pád bude bolet!

Je ještě chvilka na to, aby z mnoha koutů dorazily žáby. Jsou tu i čolci, užovky, spousta zajímavých květin. Přes místo každoročně v předjaří táhnou strnadi rákosní. Právě jejich pozorováním v čase, kdy je vše přehledné, můžeme vnímat migrační strategii pěvců. Tito se zvednou ve skupince a trhavým letem směřují k horám. Na ně je z místa vidět, přestože blízko nejsou. Zdejší mokřady spolu s okolními rybníky jsou strategickým bodem na mapách ptačích turistů. A když se vzduch od křídel usadí, zbylí tu začnou hnízdit. Zejména večery nastalých květnů jsou v bažině záležitostí vpravdě luxusní. Obrovská učebnice všeho živého se horlivě předvádí, listována lačností po životě. Nekorunovaným králem lagun je slavík modráček, hnízdící v současnosti v síle až pěti párů. A budeme-li pozorní v podvečeru, dolehne k nám i zpěv slavíků pravých. Ne početně, ale jeden – dva páry v okolí jsou. V tuto dobu již zde na průtahu zastihneme bramborníčka černohlavého, který jedním párem i hnízdí. Protáhne bramborníček hnědý společně s bělořity. Zmíněné druhy jsem kdysi chytával sklopkou. Na obrovských krtincích stačilo zabodnout „vyhlídkovou“ větev, rozprostřít červy a chviličku počkat. V minulém století, když byly podmáčené louky ještě opravdu rozlehlé, hnízdil zde i vodouš rudonohý. Časy až takové se nevrátí, ale místo má potenciál nezměrný stále. A pro mne je tři desítky let málem lázněmi. A někdy doslova, slatinnými. Pokus, mimo zápisník ornitologa, vypadá následovně: naberete-li si holínky tlejícím kvasem, zebou jen chvilinku. Pokud je vylijete, vystelete suchou travou, brzy začnou hřát. A to i v dubnu, kdy časté jsou nad slatí sněhové přeháňky a chytací ruce zebou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.