Běží třetí díl prosince, než se rozkoukáme, bude po něm. A pak už se rozprostře letopočet dvou dvacítek. Vyvěsím PFku a přestoupíme. Nejvíc člověk v životě potřebuje štěstí. Ano, je to tak. Myslím jako, aby měl kliku, nemyslel jsem loterie. Ať jej prosím máme už teď v konci roku, ať přestoupíme všichni.
Tady se objeví nejprve text, který udrží v naději kroužkovatele, že je přeci jen dobré přes všechny ty vykopávky a poezii si počkat, že dostanou informace, které jinde nemohou. Bude o ručních křídelních krovkách – tolik mnohdy přehlížených. Určovací klíče s nimi téměř nepracují, jsou ale pokladem přinejmenším u slavíků. Tam na ně upozorňuji už od konce století. Neděje se tam sice takové divadlo jako u loketních, ale zase jsou jistotou prvního peří. Přinejmenším u slavíků, abych se držel svého kopyta. Půjdeme se na ten zázrak podívat společně.
Mimo to nabídnu ještě jeden text zcela jistě, a ten by mohl být třeba veselý. Pak už si půjdeme každý po svém, kdo umí bilancovat, bič zahoďte do popelnice, kdo se chce do nového roku třeba jen propít, přeji líh jen ověřený (nejlépe z vlastní zahrádky). Kdo se vydá za ledňáčkem pro štěstí, pár let už tady můžete kamkoli, voda nezamrzá a rybaříci jsou.
Ode mne je to v tuto chvíli vše, ještě snad upoutávku – jeden slavičí text najdete zanedlouho na velmi dobře fungujících webových novinách: Avifauna.cz.
