Nad rozměrem ornitologie

Žádné komentáře u textu s názvem Nad rozměrem ornitologie

Kdybych měl víc času, dával bych jí ještě mnohem víc. Přibral bych si druhou specializaci pro chvíle, kdy slavíci nejsou. Buď by to byli skorci, vyzkoušel jsem si to na Zábrdce kdysi, anebo třeba hýlové. Vyzkoušeno mám též v krásných letech osmdesátých. Na konci března bych už ale chystal hlavní úvazek. Je mi v něm krásně, stále ty čtyři měsíce modeluji, vymýšlím, co za úkoly přibrat. Jsem v tom naprosto svobodný. Letos jsem poznal v oblasti mnoho nových míst a chtěl bych se do nich vrátit, až pokvetou střemchy. To slavíci zpívají nejvitálněji. Byl jsem v každém z míst jedinkrát a je zajímavé, jak si mne šikovně zamluvila. Budu mít na to čas, do zahraničí se už nechystám. Co jsem potřeboval, to jsem se naučil. Především slavíka tmavého – jeho (pravé) hnízdní prostředí, přílety, námluvy, proměnlivost druhu. Hlasové projevy. Sledoval jsem v literatuře, co se k nim uvádí. A ono to mnohde opravdu je, jenomže pokud se s tím člověk nesetká přímo v terénu, neřekne mu to nic. Je to jen suchá informace. Tehdy jsem si myslel, že hlas jsem objevil, ale neobjevil. Opravdu se o něm ví, pochopitelně. Kontaktní hlasy slavíka tmavého jsou vážně jiné, a kdo si je osvojí, je připravený i do našich luhů. Většinou výskyt v prostředích přehlédneme. Zejména proto údaje chybí. Zdá se mi, že poctivý druhový zpěv je při rozměru výskytu vzácností. Na hnízdištích slavíka (obecného) takový tmavý když protahuje, buďto mlčí, anebo má-li úmysly rozmnožovací – pak zpívá, a často zpěvem domácího. Poctivý repertoár zazpívá, který je průtažný a má chviličku čas. Přelet našeho území od jihovýchodu je totiž svižný. Kolem 10. máje se objevují i samice, ty jsou ovšem tiché a ještě snad rychlejší. Spěchají hnízdit. Chtěl bych tedy v roce dvacet být i pečlivější v prohledávání prostředí kvůli slavíku tmavému.

Je radostné, vyrazit si před pálením ohňů, to už jsou slavíci mnohde. Volit mezi sklopkou či sítí, obě techniky jsou elegantní. Snažit se působit profesionálně, po jistotě, jako kdyby vedle vás svítila kamera. Na vztek a paniku je času dost v případě, že přichází večer a prohnaného slavíka se přelstít nedaří. Proto jsem vždycky dodával, že soubor kontrolních odchytů je ve výzkumu nejdražší. Tam je přečasto třeba trpělivosti, někdy i štěstí. Anebo přijít jindy. Chování zpěváků se mění v čase – jiné je, když je slavík sám, jiné, když je v páru. Samičky přilétají v tichosti, ale zkušený ornitolog změnu na lokalitě pozná. V tom čase už do místa přibývá dalších zpěváků. Ti zůstanou buď na ocet, nebo (na větších pláccích) založí pár sousední. Seženou-li protějšek. To už ale vzchází květen, krajina je rozeslavená – čas nejkrásnější. Zápisky přibývají, kroužky v zásobě mizí. Hlava si objednává, co pro který úkol ještě potřebuje, kde vnímá mezery.

Slavíků obecných v Česku přibývá a to je potřeba. Žiji v krásném čase, objektů pro hledání je dostatek. Říkal jsem si letos, že přes půl tisíce slavíků je šílené, že jich tolik už za sezónu kroužkovat nebudu. Ono to ale láká a přijít o založené naděje v pozavíraných kroužcích by byla škoda. Nesnažit se je okontrolovat. Možná setkáním zas půjdu naproti, nejspíš ano.

Lampa v naší ulici.

Nepočítám ani, že přijde odněkud hlášení zahraniční, zvykl jsem si tím směrem dávno nekoukat. Radostné bude, kdybych se s mnohými setkal v místech, kde křídla po všech nekonečnostech konečně zastavila. Vyfotit si s každým ruku a uložit na zimu k čaji z mateřídoušky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *