Posezónní přemýšlení

Žádné komentáře u textu s názvem Posezónní přemýšlení

Jakmile slavíci odletí, ustává poměrně brzy i u mne tahový neklid a zatímco oni tučněli před odletem, já začínám pak. Posezónní čas má ale i svá pozitiva. Věnuji se agendě, kývám na nabídky k besedování, vzpomínám i vzdělávám se.

Dávno nejsem ornitologem s dalekohledem a šumícím zápisníkem, možná tak nebylo nikdy. Přesto je dobré znát ptactvo komplexně, alespoň v základu. Vracím se tedy i k určovacím klíčům, tento vyfotografovaný není výjimkou.

Listoval jsem v něm i v čase, kdy se chystalo vydání další a český překladatel, jehož chyby to nejsou, vybízel k posuzování jednotlivých druhů odborníky a připomínkování. Myslel jsem u takovéto publikace, skloňované téměř každým, že prohlížet slavíky v ní je zbytečné. Ale zaujala mne chyba v proměně zimovišť obou našich hnědých druhů, což je chyba opravdu výrazná. Více jsem nenašel, snad ani nehledal. V rámci štrachání knihovnou v kabinetu jsem klíč vzal do ruky před nedávnem a k slavíkům se vrátil. Pojďme to vzít od začátku, kopírovat stránku nechci, ornitologové si stav nalistují v reálu. Ostatně pro ně ta informace je především.

Slavík obecný. V odstavci „Určování“ je chyba hned ve 4. řádku, slavík rozhodně nemá černé oko. Ani obecný, ani tmavý. Pravda, mladí ptáci nemají duhovku tolik hnědou co dospělí, černá však není ani bez baterky!

16.7.2018; tohoroční ex.; Horní Bousov – na Horách; noční odchyt.

Kdybych se v následujícím chtěl pitvat jako znalec, oční bělavý kroužek můžeme označit za nenápadný, jak v knize jest, ovšem na podzim při odletu svítí zejména u starších jedinců solidně (dám asi radši obrázek).

20.8.2006; Býčina (MB) – rybník Horní Střípek; plně přepelichaný adultní slavík obecný – retrap.

U slavíka tmavého to taková sláva ale není (vztaženo k očnímu kroužku).

V odstavci „Hlas“ je hned první věta špatně. Slavíci oba vábení mají a poměrně frekventované. K poslední větě kapitolky třeba poznamenat, že opakované sílící zvuky u slavíka obecného jsou směřovány do typického úvodu (krešendo), tlukot je něco jiného. Když už jsme u tohoto, u SO přečasto využívaného úvodního motivu, třeba hned doplnit – pozor na talentované/mazané slavíky tmavé, zpívající nejen v místě křížení poměrně zdařile repertoár „megarhyncha“.

Slavík tmavý. Zde si myslím, že lze s textem souhlasit, jen v poslední větě si nejsem jist, zda je zpěv slyšet za klidných nocí na kilometry daleko, spíše se uvádí „klidně i na kilometr“.  Pojďme k obrázkům..

U slavíka obecného je škoda, že namísto srovnání v letu s rehkem zahradním se na obrázcích neobjevuje od dospělých zcela odlišné mládě (pro terénní ornitology), jako tomu je výše i červenky.  U slavíka tmavého již vstupujeme na „velmi tenký led“ v pokusu rozlišit je takto nákresy křídel. U tmavého lze zcela jistě uvést v poměru k nejdelší ruční krovce: „1. ruční letka krátká“, je to tak naprosto vždy s tím, že ještě ptáci starší, než ve velkém peří prvním, ji mají „osténkovitou“ – až „neviditelnou“. U slavíka obecného již nastává problém, „1. ruční letka dlouhá“ lze napsat pouze v určitém množství případů a daleko častěji k ptákům prvního velkého peří, další mnozí jiní ji mají zarovnánu v poměru s krovkami, někteří dokonce i menší (až mínus 2 mm). Možná vám přijde, že takovéto přehrabování se v obrázcích je zbytečné – dobře, pojďme k chybě větší. A tady si dovolím nejprve úvod: Projekce ručních letek je v knize zapsána pro SO – „obvykle jsou vidět špičky 7 ručních letek“, pro ST – „obvykle jsou vidět špičky 8 ručních letek“. Ano, tento „znak“ se používá velice dlouho v různých klíčích. Daleko lepší by bylo doplnit informace o „zúženích na vnějším praporu RL“, přes tento znak totiž dodnes „nejede vlak“, když už tedy máme možnost ptáka určovat v ruce. Jak je to tedy s těmi vrcholy per na složeném křídle? Protože můj výzkum trvá už dost dlouho a nějakou tisícovku slavíků jsem z ruky uvolnil, mám v souboru dat samozřejmě i tvary křídel obou druhů (poměr letek ve vrcholu křídla). Dal jsem si práci a alespoň z těch nových časů údaje vyhodnotil. Jsou uzemňující. Čerpáno ze šestnácti set zápisů a představu splňuje necelá čtvrtina. I v té ale jednoznačně převládají formule, kdy ve vrcholu jsou dvě letky – třetí a čtvrtá a lze tedy stav považovat za zákryt. Kdybychom uvažovali ve vrcholu 4. RL, našli bychom takových případů pouze 14!! I ten, kdo je v matematice lenivější, už vidí, že situace z určovacího klíče je špatně. Vyplývá z toho zřetelné – většina našich hnědých slavíků (i polských) má pohledem po složeném křídle vidět osm ručních letek. Vyloženo jinak – ve vrcholu je trojka. K mezidruhovému odlišení v ruce používejte tedy vztah 1. RL k RK a zúžení vnějšího praporu u ručních letek – pro L. luscinia na třetí, pro megarhyncha i na čtvrté. Pozor přitom na křížence a ještě snad dobré zmínit spíše matoucí drobnost, že úzký prapor mají po okraj křídla všechny předešlé. Jak na hybridní slavíky (dotazy na aktivu ukázaly na potřebnost aktualizace jevu), řekneme si tady, až někdy napadne sníh.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.