Je to tak. Mám svoji ornitologii rád opravdu hodně. Děkuju za šťastnou volbu se slavíky tehdy. Místem uskutečňování záliby je příroda domoviny. I tam jsem většinou neskutečně šťasten. Nad drobnostmi, nad hloupostmi, nad během života. A mám-li předstoupit před veřejnost a téma prezentovat, vkládám se do poslání naplno. Nešetřím emocemi, protože venku u sklopek či sítí to tak opravdu je. Vstupuje to tam do mne naprosto samovolně.
Teď se čtrnáct dnů učím referát na budoucí sobotu, na setkání kroužkovatelů. Abych padesáti obrazy postupoval co nejvýživněji. Besedy s lidmi jsou jiné, přednáška bývá těžší. Téma je moderní, naprosto nové. A pak jej chtějí do jarního časopisu. Tady vidíte, že nechodím po kraji jenom pro sebe. Dneska už ne, toť pocit pocitů. Cítím, jak kára vědění zas kola trošičku pootočila. Po sezóně číslo 37. I to je poměrně šílené, kdo by se máchal v jedné kaluži tak dlouho?! Nese to výhody i nevýhody, to psát jistě nemusím.
Dostal jsem dvacet minut, to je času, že si ve vestibulu stihneme natáhnout třeba i síť. Ne, není to tak, čas mi mnohdy nestačí. A překračovat limit je nekolegiální.
Vidím ty nádherné fotky ve výběru a už teď vím, že osloví. Jiní se ke slavíkům většinou takto nablízko nedostanou, tak ať si možnost vyzvednou alespoň u mne. Vypíchnu pro ně podstatné a připraven budu k oponentům. Na diskuse ale nebývá čas, i proto se hodí, že téma se objeví v tisku. Vybral jsem z našlapaného archívu momenty s vysokou výpovědní hodnotou a názorné. Není ovšem snadné pořizovat momentky z určování, má-li člověk pouze dvě ruce. Úkazy pod peřím lze odhalit nasliněním, rozhrnutá „pěšinka“ vždy chvíli drží. Úchop opeřence musí být ohleduplný, bezpečný. Nejhůře se dokumentují slavíci tažní. Tahový neklid je u zvířete znát. Nebývá tak nikdy při chytání jarním, při hnízdění či pelichání, proto jsem to dřív neznal. Až při chytání v horách tehdy poprvé. Slavíci nešli vyfotit a já nechápal, co se děje. A musím říct, zásluhou obrovského soustředění během nočního chytání letních slavíků, že nasazení rezavých odvážlivců se přenáší i na mne. Chytání je to opravdu docela jiné, kdy přidanou hodnotou na již tak vysokou hromadu, je fenomén letní noci. Se vším, na co si vzpomenete. Vysmažených. V síti se chytají velicí brouci, můry i netopýři. Kdy jindy než v noci, jste zajímaví pro policajty. Dočkáte se, buďte si jisti. A když vás propustí z obeznávky, ležím v autě nebo na celtě živě na zádech a marně odháním vtipy o nich. Hvězdy, svit měsíce, zklidněná krajina krajního Polabí – a ptáci, o nichž toho pořád moc nevíte. Vstáváte podle budíku do kontrol, život vám konečně na gramofonku pouští náladovky, těšíte se na každou minutu příští. A když se povedlo a při balení všechno taky klapne, hlava si začíná urovnávat čerstvě pořízené. Cesta domů pak vine se laskavá.
