Zas budou příští týden v Kostelci šešlí a sjetí kroužkovatelé, setkání je to osmatřicáté. A mně sedmatřicátá sezóna právě končí.
Zvykl jsem si končit ji aktivem kroužkovatelů a výsledky předkládám pravidelně. Letošní sešlost je věnována devadesátinám Jiřího Formánka – pana doktora, u kterého – a taky u Jaroslava Škopka (často na něj zapomínám) – jsem skládal zkoušku. Jarda i Jirka jsou stále mezi námi, a to je dobře. A protože mi pořadatelé hrstku minut letos přidali (pokud o ni nepřijdu nějakým skluzem), věnuji větu i oslavenci. Mých roků se slavíky – a to se moc neví – je vlastně o dva víc, to ovšem nebyl žádný velký výzkum a byl jsem jim dost vzdálen, nekroužkoval jsem ještě. Tehdy se totiž muselo dva roky čekat v pozici řádného člena Československé ornitologické společnosti, a pak si požádat o možnost složení zkoušky. Kdybych neobstál pro neznalost něčeho, byl jsem připraven vyprosit si povolení na slavíky, ty jsem jakžtakž znal. Ani jsem netušil, jak touto myšlenkou budu blízko všemu budoucímu. Dnes to tak téměř už zase je. Je jasné – a hned to uvedu na pravou míru – nikdo by mi nic takového razítkem neoštemploval, bylo to spíš takové, abych nebyl smutný, kdyby to nevyšlo. Jel jsem z Prahy tehdy jak opilý. Svět se se mnou točil, sklopky doma vyrobené, červy u pana mlynáře vyjednány. Zdravil jsem po Praze snad každého. A pak to začalo…
Ten svět se se mnou točí pořád a letošní referát toho bude důkazem. A tady výseč z programu:
17:15 Kverek P. „Klíč k určování letních slavíků“
17:35 Peške L., Rak D. První výsledky sledování výrů velkých pomocí vysílačů Anitra
18.00 Večeře
19.00 Posezení v restauraci
Žasnu nad objevy, které jsem schopen z událostí v terénu odvodit. Některé indicie až klapou, jak do sebe najednou zapadají. Tolik je všude chyb po napsaném! Omyly, které mne strhly na čas v tahové problematice na slepou kolej – však o tom bude řeč. Ten vlak se povedlo na koleje vrátit, pojede opatrněji. Nemám už času, co měl jsem tenkrát. Teď, když je hlava naprogramovaná, máme skvělé pomůcky a slavíků mírně přibývá, každý rok budoucí musí být žně. S dožínkami v Kostelci. I na výsledky, které nyní představím, bude třeba navázat a jít ještě dál. Bude to vyžadovat pozornost, vrácenou zpět zdejším hnízdištím, ošidím pelichání (je téměř ve finále) a čas souběžný vrhnu do tahů. Toť téma moderní, nepoznané, schopné přinášet záplaty na hlouposti, otištěné na tolika stránkách. Bohužel, některé i s mým podpisem. Čtu-li texty o slavících v knihách a všemožných klíčích, divím se znovu a znovu nad nepřesnostmi, omyly. Jak může autor třeba napsat, že slavík má černé oči. I já jsem udělal chybu, články o pelichání měly přijít až teď. Kdyby jiného ne, jsou polovičaté. Nad koukáním do křídel jsem strávil stovky a stovky hodin. Ne pro dokazování si, ale proto, že mne to baví. Je v té galerii takových pokladů! Vždyť ani krovky loketní dospělým ptákům nevypadnou spontánně. I když se to zdá. A nikde jsem o tom nečetl. A přeměna peří je pouze jedním achátem roztřpytěného podkozákovského pole! Slavík obecný a slavík tmavý toho před námi ukrývají, že kvůli usínání lépe nevědět.
