Ano, chceme-li vědět víc o vzácném slavíku tmavém, dobré je vyrazit více na východ. Jeho odlet do zimovišť z horní části Evropy se odbývá jihovýchodním směrem k postrannímu pobřeží Středozemního moře. Naší republikou je příhodné tedy jít k východu, stavět ptákům do cesty čihadla, počítat se štěstím a mít trpělivost.
Místem, vyhlídnutým již z doby, kdy jsem se synem u sítí tamní akce na rákosinové ptáky pobýval, je Pardubicko. Kraj velkých ornitologických jmen jako byli bratři Štanclové a pro mne zejména Pavel Žďárek. Region, který na každém kroku připomíná, že ptactvu se tu daří. Je dovybráno, pro několikadenní pokus se nejvíce hodí pobřeží nádherného jezera, ležícího k místu příhodně na sever. Přes jeho hladinu kamsi do výšky budou směřovat vábničky všech tří slavíků a myšlenky na úspěch. Při tom jako vždy poběží odchyty doplňkové, kroužkovat se bude vše, co má peří a do sítí zabloudí. O problematiku je zájem i mezi veřejností, výzkum zde opravdu „dostává křídla“. Diskutujeme o fenoménu, který je tak známým a současně nepoznaným. Lidmi nevídaným, zaměňovaným se skřivanem či drozdy. Králem pěvectva ptačího – slavíkem. Zkoušíme společně hledat odpovědi.
Je konec srpna – čas, kdy slavíci průtah nad naší zemí pomalu končí. Odchyty nejsou dávno tak početné, ale šance je právě na později letícího slavíka tmavého. Pár vteřin po půlnoci tedy i jeho zpěv z nosiče do noci zní. A sítě vyčkávají. Odlesk oblohy v hladině, kterou jsem naposled v sytosti modré viděl pod nohami Vinnetoua, je uchvacující. Hvězdy se v setmění třpytí, jako by víckrát už neměly být.
Chytání slavíků v nížině je známé tak sotva z poloviny. Téma vzniklo totiž nedávno.
Nakonec se se střídavým úspěchem podařilo označit, proměřit a zdokumentovat 14 průtažných slavíků. Dva modráčky, čtyři slavíky tmavé a osm obecných.
Všichni chycení ptáci byli mladými, narozenými letos kdesi. Ano, poslední slovo je výzvou, provokací a snad trochu i posměškem. Nevíme to, a ani chytání nová to nejspíš neprozradí. Že by se stalo a přišel v budoucnu mail s hlášením o zástihu některého s dotčených na hnízdišti, je nadějné asi tak, jako bych zítra šel na Hrad pro cenu za obdiv. Ne, svět peří je rozlehlý a místa pro opakovaná setkávání spíše nejsou. – Ne ale! Nechodíme s kleštěmi čekat jen na výsledky z kroužků, výzkum předkládá nejméně náruč ostatního. A přiznat se hodí i – za akcí letoška z posledních – jsme zase o trochu blíž! My, zpod nočních obloh a sítí, které umem až chytačským zařídí, že noty virtuálně odzpívané, se přemění v notový zápis s praporky ocásků v osnovách na pletivu. V polyesteru.
