Ve včerejším pokusu o odchycení mladého slavíka v Lítkovicích na hnízdišti, které v osmdesátých letech fungovalo – a zdá se, že může žít znovu, se zadařilo. A hromada jakési slámy či štěpků následně posloužila pro snímek, který je setkáním barev. Vše je sobě podobno.
Nechytal jsem ale slavíka pro barvy, potřeboval jsem znát stav částečného pelichání mladých v tomto čase. Noční odchyty jsou totiž na spadnutí a já jdu po zajímavostech z nich vzešlých.
Stav mláděte mne zaujal, chytají se po nocích totiž ptáci přepelichaní. Otevírá to cestu úvaze, že přeci jen mnozí mohou být již nočními migranty, nejen ptáky přeletujícími po okolí. Pro posledně zmíněné však důkazy již posbírané mám. Nad tímto nelehkým úkolem mám pocit, že půjde znovu o velesměs událostí, působící na první pohled chaoticky. Co se vlastně děje v čase, kdy předodletová potulka mladých přechází v samotný odlet? Ví to vůbec někdo? Zdá se, že s novou technikou máme jedinečnou možnost, odpovědím se alespoň přiblížit. Není totiž zatím možné vzhledem k velikosti bádaného objektu pověsit na slavíka vysílačku, jako to mají třeba kukačky z anglického projektu. Kdybychom to dovedli, hromady času, které k poznání vynakládám, bych mohl směřovat jinam. Nevadí mi ovšem podobná prohledávání, dokazuji to dobou setrvávání nad tématem. A dokonce se hodí připomenout, že ono počítání roků specializace není přesné. Začátky spadají hned do roku 1981, kdy jsem sledoval život v třech slavičích hnízdech. Zmiňovaný rok 1983 byl vlastně již začátkem kroužkování. Otázkou zůstává, jak velkým „specialistou“ jsem na okraji osmdesátých let byl. Zaměření jsem vyhlásil až při složení zkoušky v Kroužkovací stanici, k níž se váží převážné vzpomínky.
