Studuji nyní tento druh intenzivně. Mám nad ním tak sotva polojasno – a to je stav, který mi příliš nevyhovuje. Tak zoufale málo toho o nich víme! Dřív, když jsem začínal s kroužkováním, bylo velkou náhodou chytit slavíka tmavého. Bylo to vždy na jaře, v úzkém časovém výměru, kdy přes nás táhli do svých hnízdišť. Podobně to mnoho let přede mnou znali i ptáčníci. Dnes je situace jiná, a dokonce umíme tyto slavíky chytit i v létě na tahu do zimovišť. A dokonce zjistit v době hnízdní! Jsou to právě letní odchyty, které otevírají zrak a konečně po krůčcích posouvají dál. Předně, mne prověřují v určování věku, což je někdy opravdu tvrdý oříšek. Zvykl jsem si za ta desetiletí se slavíky obecnými, že určit už musím každého, u slavíka tmavého je to však složitější. Postup, užívaný u předešlého, tady moc neplatí. A jako ve všem – víc jedinců třeba zažít! Pak se snáz podaří i ptáky složité usvědčit též. Pomohly mi zkušenosti z Polska, i zástihy zpod světla v horách, ale nejlépe se určuje v klidu za letních svítání „doma“. O určování ale dnešní vstup nebude, i když na jednoho přetěžkého z loňska jen tak nezapomenu. Pomohl skrytý znak, který se opozdil z procesu pelichání, a vše bylo najednou s razítkem. Kdybych jej viděl u někoho z fotky, šlápl bych nejspíše vedle. Ještě teď mi přebíhá po zádech mráz z toho léta.
Slavíci tmaví, kteří nejsou naši místní (skoro všichni), přes nás (někteří) táhnou k Africe. Snosil jsem si včera večer všechny dostupné materiály, které k druhu mám a natěšeně se do nich potopil. Mám to totiž tak, že hlava je nejpřístupnější vždy s odstupem času, když přispěje vyhecovanost. A protože se letní chytání blíží, motivace houstne. Mezitím myšlení nasbíralo podněty doplňkové, které se občas postarají, že pročítám-li švédskou studii o geolokátorech, sňatých ze hřbetu dvou navrátilců před lety, najednou vidím zas dál. Chápu, co dřív pochopit nešlo. Jsem člověk, který má nad sebou značnou trpělivost – hlavně pro nespěchání, proto jsem s tématem vydržel „ubavený“ tak dlouho. Vím, že přesně toto jsou konstelace, kdy mohu opravdu na něco přijít. Je až k neuvěření, kolik cenných informací lze z podobných studií, ale i z výsledků tuzemského kroužkování, číst. Přebíhat k fotografiím, lovit v poště od kolegů, i ve vzpomínkách. Podezírat se, ťukat na čelo, i jej brát do dlaně ve chvíli prohlédnutí. A nádherné otázky jenom prší! Táhnou přes nás i ptáci ze Skandinávie? Jak letí mladí, jak to mají staří, zkušení? Jak si to stojí v porovnání s chytacím kalendářem, co mám již z nocí docela pěkně popsaný? A co tmavý slavík od Býčiny před lety z pětadvacátého, který měl křídla ještě mírně vykrojená? Byl opravdu místní, nebo s tím přiletěl?
L. luscinia M,+2K, chycen na plný zpěv L. megarhynchos
A mohou létat s procesem nedokončeným? A co ti mladí? Ti mohou pelichat drobné peří po cestě? Jak si to stojí proti výsledkům Williho Bergera, který z Hiddensee data odletů poctivě vypisoval? A co na to skvostný výsledek mladé kolegyně z Teplického předměstí v Bílině? Je v zákrytu? Švédský mladý slavík na přímém tahu! Co další jiný mladý, z Tsavo? Od Jirky z východu Čech? Další klika jako Brno! Co ptáci od Vidlaté Seče, pobývající v místě řadu dní? Máme v čem se potápět, konečně i naší centrále výsledky přibývají. Až k tomu připíšeme polského ptáka se sebraným a přečteným „batůžkem“, bude zas přihořívat. A to jsem dnes vůbec nenašel odvahu zmínit přímé křížence! Už jich pár také je. Kam tihle bastardi letí, když zimoviště zmatených rodičů jsou tolik odlišná? Tak tady bychom štěstí potřebovali ještě mnohem, mnohem víc…
