Život v luxusu

Žádné komentáře u textu s názvem Život v luxusu

Neodcházejte, stále jsme u slavíků, v přírodě zůstáváme!

„Rok stoupal k zenitu a voněl travou…“. Vteřinka ze starého skautského časopisu, kdy jej komunista, co konkurenta, drtil. Půjčil jsem si to pro roční moment plných slavičích spíží. Možná mělo být v nadpise spíše – hnízdění v luxusu. Stačí totiž kopnout při stavbě sklopné síťky v keři pod hrabanku a už to čteme, co vše tam pro ptačí žaludek je. Ani to ale nadpis tak docela nesleduje, napsat chci o náhodě, která v Slavičím háji spižírny ještě trumfla, i když uznávám, vonět nám to úplně nebude. Komu ale v ornitologii voní třeba takové kroužkování mladých dudků, že? A přeci by k dutině každý z nás letěl, s kroužky vychystanými!

V háji, v prostoru, který není pod naší správou, uhynula kdysi srna. Myslel jsem si, že už tam není, že ji kdosi či divá prasata zlikvidovala. Při posledním chytání pro nasazení geolokátoru na slavičí hřbet jsem si všiml, že ptačí pár kombinuje impozantní „ťuhýčí“ sběr potravy z řádků posečené trávy v louce, se zalétáním k výpusti z rybníka. Když odtud slavíci mizeli poněkolikáté, slezl jsem se do klenby ostružiní podívat. Z těla kopytnatce již nezbylo takřka nic, ale masní červi se na zbytku jen hemžili. Nepřekvapilo mne, že odtud odbíhala též červenka s potravou pro mladé a černohlavou pěnici podezírám též. A vzpomínám si, jak v časech dávných na družstevním rybníčku mělkého dna ale velkých kaprů, kluci hodili vždy na králíkářské pletivo lávky zdechlou slepici a červi, jak padali do vody, ryby nalákali. Tam se pak nahazovalo. Tyto červy dnes dostanete koupit, kdo by je potřeboval, dokonce obarvené! Rybařit na ně ovšem bývalo zakázáno – jak to je dnes, nevím, rybářský řád už v hlavě mnoho let nenosím.

Zpět k ornitologii…

Ví se dávno, že ptáci časují (pokud to jde, a nejsou třeba zrovna „lovci létajícího hmyzu) hnízdění do období, kdy je potravy v krajině dostatek – a s onou motyčkou, jak jsem zmínil – se každý z vás může snadno přesvědčit třeba pod stromy na zahrádce. Pokud tedy nemáte sterilní „konzervu“, přípravky přezářenou. A vidět to je i na motýlech. Zvědav jsem byl, co ve dvou dnech promoklého ochlazení provede tah baboček bodlákových. Jasně, neprobíhal. Motýli se zastavili a čekali. Pak se znovu rozběhl, už nepatrný, podstatné se nejspíš událo v první fázi průletu Českem. Dnes je vidíte zastavené a „ubytované“ tam, kde jsou podmínky. Páří se, létají sem a tam, poté se vykladou na živné rostliny housenek. A jedna ohromná životní kronika zabouchne desky! Mám rád mé – do krajiny nahlížení, a ona – v tvrdosti upřímná, srozumitelná a fungující četba, mne fascinuje. Vždy mne táhly zdroje, které si mohu ověřit, že existují.  Že, budu-li pochybovat, mohu si téma v přičinění dovzděláním potvrdit. A takový je i můj výzkum, kde jsem poměrně brzy zjistil, že fůra údajů dřívějších je polopravdou, nebo neplatí vůbec. Z toho pak vznikají hlášky typu – jak slavík je ptákem veleznámým! Samozřejmě, že není!

Zkušenost, ta se v životě počítá!
Tato dáma ze slavičího parku chodila do rýhy potoka pod výpusť, jako do spižírny. Přesto dá slavíkům každé hnízdění pořádně zabrat, po vyvedení potomstva jsou výrazně utahaní.

Slavičí háj; 31.5.2019; Dolnobousovsko (MB)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.